Fakt nebo fikce: Měl Walt Disney slabost pro meskalin?

Co se vám vybaví, když se řekne Walt Disney? Dětské vzpomínky na dojemné animáky, neuvěřitelně bujná fantazie nebo postavy, na které se prostě nedá zapomenout. Vedle téhle oficiální tváře ale existuje i jiná – už dlouho se o ní šušká, ale nikdy nebyla jednoznačně potvrzená.

Stačí se vrátit k některým výrazným postavám a scénám z filmů, jako je legendární „Fantasia“, a svádí to k podezření, že při jejich tvorbě musely hrát roli i nějaké drogy. Vezměte si například scénu s tancujícími houbami – jestli tohle nenaznačuje zkušenost s užíváním hub , tak bychom si možná měli všichni sáhnout do svědomí. O tom, že někteří členové tvůrčího týmu experimentovali s psychoaktivními látkami, se spekuluje už roky. Je tedy tak nepředstavitelné, že by se i Walt sám někdy zapojil? Máme tu reálná fakta, nebo jen směsici drbů a překroucených historek předávaných dál jako tichá pošta?

Abychom mohli tuhle teorii aspoň trochu posoudit, je potřeba pochopit, co vlastně Walta Disneyho hnalo kupředu. Bývá označován za průkopníka animovaného filmu a během několika desetiletí natočil přes 650 snímků a krátkých filmů. Nikdy se nespokojil s tím, „jak se to vždycky dělalo“ – patřil mezi první, kdo už v roce 1932 začal používat Technicolor, v době, kdy se do toho ostatní studia vůbec nechtěla pouštět. Pro něj to bylo hlavně o hledání nových, vzrušujících možností. Disney se neustále díval dopředu a zkoušel nové přístupy, takže asi nepřekvapí, že filmy jako „Fantasia“ jsou považovány za dobu výrazně předběhnuvší. Výsledek skutečného vizionáře – a ne nutně produkt ovlivněný látkami, jako je meskalin. Otázka ale zní: jak by se přírodní látka, jakou je meskalin, obsažený v kaktusu peyotl, vlastně dostal až k Waltovi?

V dopise, který napsal Paul Laffoley, americký vizionářský umělec, Laffoley tvrdí, že Walt Disney meskalin skutečně užíval. Když se Walt snažil vysvětlit „umělecké důsledky nového média animace“, domluvil si schůzku s Josefem Albersem, který tehdy působil jako umělecký ředitel na Black Mountain College. Albers však jeho nabídku rázně odmítl – Disneyho představa plná „roztomilosti“ ho vůbec neoslovila. Walt se proto zaměřil přímo na studenty, v naději, že je dokáže ovlivnit a získat pro své animované projekty. Během těchto setkání zjistil, že studenti sami přes léto v oblasti Chihuahua na severu Mexika meskalin poměrně často užívají. Podle Laffoleyho se právě tahle zkušenost stala impulzem k tomu, aby se z Walta stal pravidelný uživatel. Jde ale jen o svědectví jednoho člověka – a protože Paul Laffoley mezitím bohužel zemřel, je to stopa, kterou už dál neověříme.

Není nakonec možné, že za spojením Disneyho tvorby s látkami jako meskalin stojí spíš způsob, jakým filmy diváci vnímali, a doba, v níž se znovu uváděly? Vezměme si znovu „Fantasia“. Film byl po slabším přijetí dospělým publikem znovu uveden v kinech v 60. letech. A právě „divoké šedesátky“ byly obdobím experimentů – včetně masivního nástupu psychoaktivních drog a hledání alternativních stavů vědomí. V té době mířily do kin zástupy mladých lidí, kteří si před projekcí často něco dali nebo šli rovnou na trip a pak sledovali Disneyho film. U snímku, který byl už od začátku výrazně napřed, spojoval klasickou hudbu s abstraktní animací a volnou interpretací, je snadné nabýt dojmu, že musel vznikat pod vlivem – zvlášť pokud ho sledujete zrovna v rauši.

Jedno je jisté: filmy jako „Fantasia“ a postavy, které Walt stvořil, jsou naprosto jedinečné a originální. V době, kdy byla animace teprve v plenkách, přistupoval k příběhům průkopnicky a nebál se riskovat. Dá se ale s čistým svědomím říct, že za částí jeho inspirace stály látky jako meskalin? V tomhle ohledu musíme zůstat opatrní. Existuje několik zdrojů, které Disneyho spojují s místy a lidmi, kde se meskalin objevoval, a také dohady o tom, že tvůrčí tým koketoval s psychoaktivními drogami. Nic z toho ale není neprůstřelný důkaz. Na rozdíl od dnešní doby, kdy se užívání drog často objevuje na sociálních sítích a vše se okamžitě dokumentuje, Walt žil v éře, kdy nic takového neexistovalo. Prozatím se musíme spokojit s tím, že jeho filmy prostě sledujeme tak, jak byly zamýšleny – ať už se sami rozhodneme prožít je střízliví, nebo třeba pod vlivem látek, jako je meskalin. Ale ta houbičková scéna...

Adam Parsons

Profesionální novinář zaměřený na konopí, copywriter a autor Adam Parsons je dlouholetým členem redakce Zamnesia. Má na starosti široké spektrum témat od CBD přes psychedelika až po všechno mezi tím a připravuje blogové články, návody a představuje neustále se rozšiřující nabídku produktů.

Přečíst celý životopis