Jak mohou solární panely změnit fungování pěstíren

Pěstování indoor je velmi energeticky náročný byznys. Zvlášť když vezmeme v potaz, že zhruba 1 % veškeré elektřiny spotřebované v USA padne právě na pěstování rostlin v uzavřených prostorech – a podle odhadů by se toto číslo mohlo do roku 2035 vyšplhat až na 3 %. Všechno vybavení potřebné k vypěstování kvalitních květů spotřebuje v pěstírně o objemu 3,5 m³ kolem 13 000 kWh elektřiny ročně. A stejné vybavení, které běží dlouhé hodiny, aby udrželo rostliny při životě a v dobré kondici, zároveň produkuje velké množství CO₂. Pro představu: vypěstování jednoho kila květů vyprodukuje asi 4,3 tuny oxidu uhličitého. Skutečný dopad indoor pěstování na ozonovou vrstvu nebylo dlouho možné přesně změřit – pěstírny se z pochopitelných důvodů držely v utajení. Jakmile se však reformy konopných zákonů začaly šířit světem a data se postupně dostávají na veřejnost, je zřejmé, že pěstování indoor má k ekologičnosti hodně daleko.

Naštěstí existuje několik způsobů, jak tyto problémy částečně vyřešit. Jednou možností je přesunout pěstování ven. Vrátit se ke kořenům. Nechat osvětlení na slunci a klimatizaci na větru. Pro mnoho pěstitelů to ale není reálné – v zemích, kde je legalizace stále v nedohlednu, zůstává potřeba úrodu před okolím skrývat. Druhé řešení proto opět spoléhá na slunce, ale jiným způsobem. Řeč je samozřejmě o solárních panelech.

Experimentování s různými systémy

Pěstírny napájené solární energií nejsou žádná novinka. Jejich hlavním problémem byla dosud ekonomická návratnost, ale s tím, jak solární panely zlevňují a zvyšuje se jejich účinnost, se tato překážka pomalu vytrácí. Dalším důvodem, proč se plně solární pěstírny zatím masově neprosadily, je prostá neznalost takového systému mezi growery. Kdo to s pěstováním myslí vážně, raději se drží osvědčených postupů, než aby riskoval s řešeními, o kterých je jen minimum spolehlivých informací. Pro běžného pěstitele je navíc prostor na experimenty velmi omezený – neúspěch může znamenat ztrátu celé úrody a s ní i zásadní finanční ztráty.

Za posledních zhruba osm let ale výroba energie z obnovitelných zdrojů prudce vzrostla, a to hlavně díky masové produkci v Číně. Současně technologický pokrok neustále rozšiřuje situace, ve kterých se obnovitelné zdroje vyplatí. U solární energie je ovšem háček: napájet klasické vysokotlaké sodíkové výbojky běžně používané v pěstírnách může být problém. Vyžadují obrovskou kapacitu akumulace energie – tedy spoustu baterií a hodně místa. Přechod na LED nebo CFL osvětlení by řadu těchto komplikací odstranil, ale kolik pěstitelů je ochotno přes noc vyměnit svou výbojkovou výbavu za LEDky nebo CFL? Elegantním řešením je proto hybridní systém, který kombinuje síťovou elektřinu se solární. Takové zapojení zachová většinu výhod obnovitelných zdrojů a účet za elektřinu přitom i tak dramaticky klesne.

Ti, kteří nechtějí dělat kompromisy a míří k plně solární pěstírně, ale také nemusejí házet flintu do žita. Díky rychlému vývoji v oblasti akumulace energie jsou dnes k dispozici baterie s kapacitou kolem 10 kWh, které lze přímo nabíjet z obnovitelných zdrojů. Stejně tak je možné je přes noc plnit levným proudem z domácí sítě a využívat je během špičky – ideální i pro zmíněný hybridní systém. Jednotlivé baterie lze řetězit až do devíti kusů pro výrazně vyšší výkon, což by teoreticky utáhlo i menší Boeing na pár hodin – ale raději nás za to nechytejte za slovo. Typickým příkladem špičkové solární baterie je Tesla Powerwall, která se na trh dostala zhruba před rokem.

Návratnost investice

Přejít u pěstování na plně „zelený“ provoz rozhodně není levné. Představte si, že 10kWh baterie od Tesly není zrovna za hubičku a nekoupíte ji v nejbližším hobbymarketu. Solární panely také dokážou pěkně provětrat peněženku, i když se jejich cena liší podle země. Pokud budeme počítat, že pro pěstební prostor 0,6 × 0,6 metru potřebujeme 2 kW a panely stojí v průměru 7 $ za watt, vyjde to na zhruba 14 000 $. S větším pěstebním prostorem se částka dál zvyšuje. Tesla baterie vyjde asi na 3 500 $ a jedna rozhodně stačit nebude. Důležité je ale něco jiného: jde o jednorázovou investici. Jakmile panely nainstalujete, začnou se postupně splácet samy. Prakticky nevyžadují údržbu (kromě občasného umytí skel) a není potřeba je měnit. Každý rok sice výkon o něco málo klesá, ale při zhruba 0,5 % ročně je to zanedbatelné – po 25 letech se účinnost stabilizuje kolem 80 % původní hodnoty. Paradoxně se objevily i případy, kdy panely po této době překonaly své tovární parametry. Baterie jsou na tom hůř – jejich kapacita se od prvního dne pomalu zhoršuje (ne lineárně), a po pěti letech už je pokles citelnější. Ačkoli se tyto částky mohou zdát natolik vysoké, že vás od nápadu odradí, je dobré si uvědomit, že účty za elektřinu se u větších pěstíren mohou na podobnou úroveň vyšplhat už během několika málo let – opět podle velikosti provozu.

Když do výpočtu započítáte pořizovací náklady na takové zařízení, návratnost investice se může pohybovat kolem 3–4 let, a s dalším technologickým pokrokem se tato doba dál zkracuje. Představte si, že nemusíte řešit účet za elektřinu ani pořizovat záložní generátor, který má maskovat vysokou spotřebu. A k tomu žádné výčitky kvůli uhlíkové stopě vašeho jointa. Celkově vzato, pustit se po hlavě do vytváření plně soběstačné pěstírny vyžaduje pečlivé plánování, dobrou logistiku a slušný startovní kapitál. Pěstitelé, kteří už mají fungující systém bez obnovitelných zdrojů, pravděpodobně udělají lépe, když budou přechod na solární energii zavádět postupně – úplné a náhlé odpojení od sítě může být hlavně u velkých provozů hodně stresující. Pokud ale navrhujete novou indoor pěstírnu od nuly, rozhodně má smysl do ní solární panely zahrnout. Upřímně – energeticky soběstačné pěstírny jsou velmi pravděpodobně budoucností indoor pěstování konopí.

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis