Nelegální drogy a kreativita

Legální konopí znovu rozpoutalo debatu o užívání „látek měnících vědomí“. Takzvané ilegální substance lidi přitahovaly vždy. Část kouzla spočívá v porušování zákazu. Další podíl má na svědomí fyzické i psychické prožitky, které dokážou vyvolat. Některé nelegální drogy jsou už dlouho spojovány s kreativitou a průlomovými historickými činy.

Říká se, že DNA byla objevena poté, co měl Francis Crick silný zážitek po LSD. Myšlenka mu prý vytanula na mysli právě ve stavu rauše. Jeho žena pak zachytila na papír jeho vizi dvojité šroubovice. Sigmund Freud byl údajně pod silným vlivem kokainu, když formuloval „psychoanalýzu“. Nadhazovač Mets Dock Ellis podle všeho odehrál jeden z mála zápasů s vyautováním všech pálkařů v historii klubu právě na LSD. Německá armáda zas během zimní invaze do Ruska ve 2. světové válce masově užívala amfetaminy.

Douglas Engelbart – vynálezce počítačové myši – přičítal svůj nápad vedeným sezením s LSD. Crick navíc nebyl jediný vědec, který LSD připisoval část svých úspěchů. Stejně mluvil i nositel Nobelovy ceny za chemii Kary Banks Mullis a matematik Ralph Abraham.

Aldous Huxley je jedním z mnoha spisovatelů a výtvarníků, kteří LSD označovali za zdroj inspirace. Zároveň to však byl i jeden z nejhlasitějších kritiků závislosti na drogách. Jeho román Konec civilizace (Brave New World) je tomuto tématu zasvěcený od začátku do konce. Samuel Taylor Coleridge údajně sahal po opioidech, aby podpořil tok představivosti při psaní Kublajchána.

Jinými slovy, není pochyb o tom, že „nelegální“ drogy v některých případech stály za mimořádnými lidskými výkony – ať už šlo o odvahu, představivost, odhodlání nebo fyzickou sílu.

Co ale přesně stojí za tím, že tyto látky mohou mít tak silný účinek? A proč může užívání drog některým lidem prospět, zatímco jiným zcela rozvrátí život?

Váš mozek na drogách

Na tyto otázky zatím věda neumí jednoznačně odpovědět. Stále nedokáže předpovědět, jak se u konkrétního člověka zkombinují osobní historie, metabolismus, míra závislosti, prožitá traumata a samotné užívání drog. Tím spíš, když do hry vstupuje více různých látek najednou.

Biochemické působení některých drog zároveň znamená, že mají větší potenciál k návykovému užívání než jiné. Heroin vyvolává pocity extáze a intenzivního štěstí, ale zároveň velmi rychle potlačuje dechové reflexy.

Kokain prudce zvyšuje hladinu energie tím, že spouští výraznou dopaminovou reakci v těle. Právě proto má však extrémně vysoký návykový potenciál.

Konopí, jak věda konečně začíná potvrzovat, nejen navozuje euforii, ale také podporuje regenerační procesy v těle. Dosud se nepodařilo prokázat, že by vyvolávalo fyzickou závislost, a smrtelné předávkování není známo.

Všechny tyto látky však do jisté míry fungují podobně. Stimulují nebo blokují biochemické procesy v mozku, které následně ovlivňují celé tělo. U konopí se například zdá, že metabolické dráhy ovlivněné touto drogou působí jako jakýsi hlavní regulátor – „master switch“.

Legální i nelegální psychoaktivní látky mají dlouhou historii užívání z jednoho prostého důvodu: mění způsob, jakým mozek pracuje. Tím ovlivňují, zda jsou nervové spoje v těle více stimulované, nebo naopak tlumené. Uživatel se tak může cítit „kreativnější“ nebo mu jednoduše může být psychicky i fyzicky lépe.

Slavní vynálezci, kteří užívali drogy

Propojení mezi uměním, kreativitou, inovacemi a užíváním drog je dobře zdokumentované. Thomas Edison byl známý tím, že si dopřával takzvané „kokainové elixíry“ – tehdy populární nápoj z kokainu smíchaného s červeným vínem Bordeaux. Paul Erdös, jeden z nejplodnějších matematiků všech dob, užíval amfetaminy i ve velmi vysokém věku a tvrdil, že mu výrazně zvyšují výkonnost.

Na poli fikce se drogy a výkon propojují už dlouho. Sir Arthur Conan Doyle například udělal ze svého slavného detektiva Sherlocka Holmese závislého na opiu. Holmesův mimořádný talent pro dedukci je v příbězích úzce spojený právě s jeho užíváním a nadužíváním návykových látek.

Ve skutečném světě ale bývá realita často podivnější než fantazie. Řada slavných vynálezců experimentovala s psychoaktivními látkami a mnozí z nich tvrdili, že právě to pro ně bylo zásadní. Steve Jobs například užíval LSD. Tento počítačový vizionář později prohlásil, že šlo o „jednu ze dvou či tří nejdůležitějších věcí“, které v životě udělal. Dokonce zašel tak daleko, že kritizoval údajný nedostatek kreativity Billa Gatese a přičítal ho tomu, že nemá zkušenost s drogami.

LSD A DNA

Kolem souvislosti mezi objevem DNA a LSD panuje určitá kontroverze. Po smrti Francise Cricka se v roce 2004 začaly objevovat zprávy, že v době, kdy přišel s myšlenkou dvoušroubovice, údajně mikrodávkoval LSD. Řada vědců v 50. a 60. letech skutečně věřila, že LSD „otevírá jinou úroveň vědomí“. Snad nejvlivnější postavou v tomto směru byl Timothy Leary.

KDO BYL TIMOTHY LEARY?

Leary byl americký psycholog, který proslul prosazováním používání psychotropních látek v terapeutické praxi. Na Harvardu stál u zrodu výzkumu s LSD i s halucinogenními houbami. Vliv jeho práce se rychle rozšířil do celé kontrakultury 60. let a Richard Nixon ho jednou označil za „nejnebezpečnějšího muže Ameriky“.

KOKAIN A PSYCHOTERAPIE

Užívání některých druhů drog v psychoterapii sahá až k jejímu zakladateli. Sigmund Freud stojí u zrodu celého oboru. Ještě před začátkem 20. století sice přestal drogu veřejně propagovat, osobně ji ale nadále užíval.

V jádru Freudovy práce stála jedna klíčová myšlenka: mluvit beze strachu o vlastní minulosti je cestou, jak se s ní vyrovnat. Zastával také názor, že sny představují naplnění nenaplněné reality, tedy skrytých přání. Sám Freud přisuzoval kokainu zásluhu na tom, že mu dodal odvahu tuto „mluvicí léčbu“ praktikovat i na sobě.

KOKAIN A „KOKAIN“

Freudovy texty ovlivnily společnost daleko za hranicemi psychoanalytické ordinace. Jedním z nejslavnějších komerčních příkladů je Coca Cola. Tento nápoj vynalezl lékárník z Atlanty John Pemberton a původně skutečně obsahoval kokain z listů koky. Později byla složka kokainu z receptury odstraněna. Samotná koka se však v Jižní Americe mezi původními obyvateli dodnes používá jako přírodní stimulant.

CO Z TOHO VYPLÝVÁ PRO MĚ?

To je hodně osobní otázka. Rozhodnutí užívat určité druhy drog je vždy velmi individuální.

S tím, jak se konopí postupně dostává i do světa sportu, můžeme očekávat mnohem širší debatu právě na tohle téma. Vedle výdrže se ale různé látky užívají také kvůli tomu, čemu se říká „kreativita“. Ta pak lidem umožňuje dívat se na problém z úplně jiné perspektivy.

Je to tím, že mnoho látek označovaných jako „měnící vědomí“ skutečně ovlivňuje fungování mozku. Psychoaktivní substance zkreslují vnímání času – jak samotnou posloupnost událostí, tak subjektivní pocit plynutí času. Rozmazává se i vztah příčiny a následku. Logické závěry, které dříve nedávaly smysl, mohou najednou vedle sebe existovat. Mnoho lidí tyto látky užívá také proto, aby na chvíli ztratili přehnané sebekontrolování a ostych, které brání v řeči, jednání nebo činu.
Z biochemického hlediska to znamená, že mozek spouští signály v neuronech po celém těle, a ty pak vytvářejí zpětnou vazbu a prožitky v mozku. Drogy, které vyplavují do těla vysoké dávky dopaminu, doslova mění chemické prostředí, ve kterém mozek pracuje.

Ačkoliv lze takové látky využívat i k pozitivním, tvůrčím účelům, hranice je vždy velmi tenká. Závislost – zvlášť na kokainu či amfetaminech – se objevuje u celé řady známých osobností, které s drogami experimentovaly ve snaze podpořit svůj úspěch.

Realita ale je, že úspěch v materiálním světě obvykle stojí především na tréninku, vytrvalosti a disciplíně. Ti, kdo užívají drogy ke zvýšení výkonu, nejsou „línější“ než ostatní. A neuspěli „jen díky“ drogám. Zeptejte se triatlonistů, kteří používají konopí, aby zlepšili svou vytrvalost. Rozlišit, kde končí zlepšování kvality života a začíná destruktivní chování, je však pro většinu lidí velmi obtížné.

Na konci dne je důležitější bezpečnost než risk. Nepodporujeme užívání nelegálních drog, dospělí lidé se ale nakonec rozhodují sami za sebe. Klíčová je informovanost – jen tak lze dělat skutečně uvážená rozhodnutí.

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis