Posvátné rituály s peyotlem: Historie, význam a kulturní odkaz

Pejotl, neboli Lophophora williamsii, je druh kaktusu pocházející z jihu USA a severu Mexika. Obsahuje vysoké množství meskalinu a vyvolává silné vizionářské stavy, díky čemuž zaujímá ústřední místo v tradičních duchovních praktikách některých původních obyvatel Severní Ameriky.

V tomto průvodci se podrobně podíváme na posvátné rituály s pejotlem. Prozkoumáme, jak se pejotl tradičně užívá, jak vypadá struktura a průběh obřadů a jakou roli v nich hrají písně, modlitby a další rituální prvky. Dále se zaměříme na víru a historii Native American Church, která i dnes pořádá obřady s pejotlem jako součást své duchovní praxe.

Poznámka: V Zamnesia nepodporujeme ani nepropagujeme rekreační užívání pejotlu. Tento článek slouží výhradně k informačním účelům.

Pokud se rozhodnete pejotl vyzkoušet nebo se hlouběji zajímat o jeho ceremoniální užití, dělejte to s respektem. Tato posvátná rostlina je po staletí velmi ceněná a rozhodně nejde o obyčejnou párty drogu.

Historie a původ rituálů s pejotlem

Peyotl se přirozeně vyskytuje jen na velmi malém území Severní Ameriky, v poušti Chihuahua, která se rozprostírá přes severní Mexiko a malou část jižního Texasu. Nejstarší archeologické důkazy o jeho užívání člověkem pocházejí z jeskyní Shumla a jsou staré téměř 6 000 let.

Jeskyně Shumla, nacházející se podél Rio Grande v jihozápadním Texasu, tvoří soubor přirozených pravěkých skalních úkrytů. Ve 30. letech 20. století zde archeologové objevili vzorky peyotlu. Na základě několika radiokarbonových analýz bylo zjištěno, že tyto vzorky pocházejí zhruba z roku 4 200 př. n. l. (Terry et al., 2006).

Nálezem nebyly přirozené části kaktusu peyotlu, ale spíše jakési votivní předměty ve tvaru malých disků či „knoflíků“, vyrobené z rozdrceného peyotlu a další rostlinné hmoty. Obsahovaly přibližně 2 % meskalinu a s největší pravděpodobností sloužily pro duchovní a obřadní účely.

Nedaleko jeskyní Shumla archeologové objevili také skalní malbu, dnes známou jako Mural Bílého šamana (White Shaman Mural). Předpokládá se, že je stará asi 4 000 let, a její antropomorfní motivy jsou vykládány jako zobrazení zrození času, šamanských praktik a užívání peyotlu.

Native American Church a legalizace peyotlu

Jednou z nejznámějších forem užívání peyotlu jsou obřady pořádané Církví amerických indiánů (Native American Church). Tyto rituály jsou však poměrně novodobé – vznikly až v polovině až na konci 19. století, v období přesídlování původních obyvatel po přijetí Indian Removal Act z roku 1830.

Kmeny jako Kiowa, Komančové, Apačové a další se s peyotlem pravděpodobně seznámily prostřednictvím původních národů ze severního Mexika, například Huicholů, Corů či Tarahumarů. Výrazným zastáncem peyotlu a peyotismu byl Quanah Parker, vůdce Komančů a jeden ze zakladatelů Církve amerických indiánů (NAC), o němž se traduje, že si pomocí tohoto kaktusu vyléčil vážnou nemoc (Jay, 2019).

Přirozeně se užívání peyotlu mezi původními obyvateli setkalo s právním, rasovým i náboženským odporem ze strany křesťanských misionářů a tzv. indiánských agentů (úředníků USA či Kanady pověřených jednáním s domorodými kmeny). V roce 1917 přijaly státy jako Colorado a Utah místní zákazy peyotlu. V roce 1918 sice prošel federální zákaz Sněmovnou reprezentantů, ale neprošel Senátem (Dawson, 2018).

Přesto se peyotismus stal ústřední součástí života na indiánských rezervacích a obřady stmelovaly rodinu i přátele prostřednictvím zpěvu a modlitby. Antropolog Omer Stewart (1987) uvedl, že obřady v Oklahomě měly výrazně „vysoký mravní náboj“, zejména ve srovnání s tradičními rituály v Mexiku. Právě zde byly zasety první „semena“ Církve amerických indiánů.

Církev amerických indiánů, založená v Oklahomě roku 1918, má své kořeny už v 90. letech 19. století, kdy byl peyotl rozšířen mezi národy na Great Plains. Učení a praxe církve v různé míře propojují křesťanství s původní indiánskou spiritualitou (The Pluralism Project, n.d.).

NAC je například monoteistická – věří v nejvyšší bytost či Boha známého jako Velký duch, odmítá papežskou autoritu a přejímá některé protestantské rysy. V rámci církve však existuje mnoho různých škol neboli „cest“, z nichž nejrozšířenější jsou tzv. Cross Fire way a Half Moon way.

Vláda USA nakonec peyotl zakázala a zařadila ho jako látku Schedule I v rámci Controlled Substances Act z roku 1970. Členové Církve amerických indiánů si však v roce 1978 prostřednictvím American Indian Religious Freedom Act znovu vybojovali právo peyotl legálně užívat. Tento zákon výslovně zavedl právní výjimku, která členům NAC umožňuje používat peyotl jako součást jejich duchovní praxe.

Průběh obřadu s peyotlem

Níže se podíváme na průběh typického peyotového obřadu. Informace vycházejí z pozorování a vzpomínek Omera Stewarta (který se zúčastnil mnoha ceremonií kmene Kiowa a dalších kmenů), doplněných o novější zdroje.

V rámci Spojených států a Kanady se rozlišují dva základní obřadní směry: rituál Cross Fire a rituál Half Moon, pojmenované podle dvou hlavních větví Native American Church. Vůdci peyotových ceremonií (označovaní také jako peyotisté, peyote šéfové nebo roadmeni) však mají volnost vést obřad podle svého a často do něj vnášejí drobné odchylky.

Obřady Cross Fire a Half Moon se v mnohém liší. Rituál Half Moon například zahrnuje kouření tabáku, zatímco rituál Cross Fire obecně staví větší důraz na odkazy k Bibli. V tomto druhém případě bývá Bible často viditelně vystavena a obřady obvykle končí kázáním založeným na biblických textech.

Úvodní část a usazení účastníků

Peyotové ceremonie se většinou konají v týpích. Účastníci se obvykle scházejí ještě před západem slunce, i když někteří roadmani je zvou už dříve, aby se podíleli na přípravách, jako je stavění týpí nebo sběr peyotlu, který se bude během obřadu užívat.

Účastníci zpravidla sedí v kruhu kolem centrálního ohně a oltáře. Někteří roadmani mohou ženy a muže usadit odděleně, případně posadit muže před ženy. Někdy se také dodržuje tradiční pořadí vstupu do obřadního prostoru: nejprve roadmanovi asistenti (může mezi nimi být vedoucí ohně, bubeník a „cedar man“), po nich všichni muži a nakonec všechny ženy a děti. Native American Church považuje peyotl za bezpečný i pro děti a pro těhotné či kojící ženy.

Na to navazuje rituál s cedrem, při němž se pálí a vykuřuje aromatické cedrové dřevo, aby očistilo obřadní prostor i samotné účastníky. Roadman se poté obrátí k východu a pronese úvodní modlitbu, v níž vzývá čtyři světové strany a Velkého ducha.

Požití peyotlu a úvodní modlitba

Poté je peyotl přinesen a posvěcen. Nejklasičtějším způsobem užívání peyotlu je žvýkání čerstvých nebo sušených „knoflíků“ kaktusu, ale na novějších či více turisticky zaměřených obřadech se může podávat také čaj z peyotlu nebo kapsle s práškovým peyotlem (tyto metody však nejsou tradiční a někdy se na ně hledí skrz prsty).

Vůdce obřadu může účastníky požádat, aby ještě před požitím kaktusu nahlas vyslovili svůj záměr pro tuto ceremonii. Krátce poté, co všichni přijmou peyotl, následuje sled modliteb, na který navazuje zpěv a provádění tradiční peyotlové hudby.

Půlnoční obřad vody

Kolem půlnoci přichází krátká pauza a určený pomocník (tradičně tzv. „Vodní žena“) přináší vodu, o kterou se účastníci podělí. Než se voda začne podávat, pronese se modlitba; někteří roadmeni vysvětlují, že tato část obřadu symbolizuje očištění a znovuzrození. Oheň se znovu rozdmýchá a pokračuje další kolo modliteb a zpěvů. V tomto okamžiku už mohou účastníci prožívat vrcholné účinky peyotlu.

Ranní výzva k vodě a rituál při východu slunce

Krátce před úsvitem probíhá druhé a závěrečné volání k vodě, které symbolicky uzavírá celou obřadní noc. Mohou zaznít poslední modlitby a účastníci jsou obvykle vyzváni, aby se posadili, zpívali a někdy si také zakouřili tabák, přičemž hledí k východu, kde vychází slunce. Poté většinou následuje společná snídaně.

Obřadní hudba s peyotlem

Hudba stojí v centru slavení peyotových obřadů. Tvoří ji zpěv doprovázený vodním bubnem a chřestidlem z tykve. Jednotlivé peyotové ceremonie se mohou v detailech lišit, samotná hudební praxe je však do velké míry podobná i mezi různými kmeny. Základem každého peyotového obřadu jsou následující čtyři písně:

• Úvodní píseň: Zve do prostoru Velkého ducha a nastavuje počáteční náladu celé ceremonie.
• Noční vodní píseň: Doprovází půlnoční vodní rituál.
• Ranní píseň východu slunce: Ztělesňuje duchovní znovuzrození.
• Závěrečná píseň: Vyjadřuje vděčnost a obřad uzavírá.

Mezi typické nástroje, které se při peyotové hudbě používají, patří:

• Lidský hlas, který nese melodii i duchovní záměr písně.
• Vodní buben, naplněný vodou a znovu napnutý před každým obřadem. Výška a barva tónu se mění podle pohybu vody uvnitř, což vytváří živý, proměnlivý zvuk.
• Chřestidlo z tykve, často bohatě zdobené, které obvykle drží vedoucí zpěvu.

Jakmile účastníci požijí peyotl, začne hudba a následuje poměrně pevně daný obřadní řád. Ozdobená hůl, tedy symbol autority, společně s chřestidlem a orlím perem putují po kruhu po směru hodinových ručiček. Ten, kdo drží hůl, vede zpěv. První zpěvák odzpívá čtyři úvodní písně s chřestidlem a holí v rukou, za doprovodu bubeníka. Poté se nástroje posouvají dál a očekává se, že každý z účastníků zazpívá sadu čtyř písní celkem čtyřikrát.

Tradičně ženy během peyotových obřadů nezpívají ani nehrají na buben. Jejich rolí je podporovat rituál modlitbou a svou přítomností. V modernějších obřadech však mohou být ženy do hudební části peyotových setkání postupně zapojovány.

Zpěv a bubnování většinou provázejí celý obřad a utichají jen krátce při „volání vody“. Právě tato nepřetržitá hudební struktura udržuje duchovní napětí ceremonie a je chápána jako modlitba vyjádřená zvukem.

Víra a hodnoty spojené s peyotismem

Ačkoli mohou peyotové rituály na první pohled působit jednoduše, nesou v sobě velmi hluboký duchovní význam. Jde o posvátnou, na společenství založenou duchovní praxi, která má kořeny v staletých tradicích a vychází z určitého pohledu na svět s pevnými základními přesvědčeními – a to napříč různými kmeny.

Mezi hlavní přesvědčení peyotismu patří:

• Velký duch: Členové Native American Church věří v jedinou nejvyšší duchovní bytost, označovanou také jako Velký bůh nebo Stvořitel. Velký duch je zdrojem veškerého života, dohlíží na přírodu i duchovní sféry. Všechny písně a modlitby během obřadu směřují k Velkému duchu s pros­bou o vedení, uzdravení, duchovní sladění a pravdu.
• Peyotl, posvátný posel: Peyotl je mnohem víc než „jen“ psychedelický kaktus. Je považován za posvátný lék, duchovní bytost a prostředek komunikace s Velkým duchem. S rostlinou se zachází s nejvyšší úctou – od peyoteros (lidí, kteří peyotl pěstují a zajišťují) přes roadmany a jejich pomocníky až po samotné účastníky obřadu.
• Obřady jako cesta k očištění a osvícení: Peyotové rituály mohou mít mnoho účelů – od uzdravení tělesných či emočních potíží přes ujasnění zásadních životních rozhodnutí nebo životního poslání až po vyhledání jiných forem vedení. Hlavním cílem je však duchovní očista, prohloubené poznání a propojení s vlastním vyšším smyslem či pravdou. Účastníci často popisují obřady jako mimořádně hluboké a poučné.
• Význam modlitby: Modlitba stojí v samém středu peyotové zkušenosti a věří se, že má obrovskou sílu, zvláště když probíhá společně. Proto jsou účastníci povzbuzováni (a někdy přímo vyzýváni), aby se zapojili do modliteb a zpěvu – posiluje se tím jednota skupiny i její společný záměr.
• Čistota a pokora: Peyotismus učí, že uzdravení a vedení přichází jen tehdy, když je člověk otevřený, pravdivý a ochotný. Účastníci mohou přicházet z různých osobních důvodů, od všech se ale očekává „čisté srdce“, pokorná mysl a pozitivní úmysl. Někteří roadmani doporučují před obřadem půst a zdržení se jiných látek, neplatí to však vždy. Respekt a otevřenost jsou ale samozřejmým předpokladem každého obřadu a každého účastníka.
• Živá tradice: Peyotové rituály mají danou strukturu, zároveň se však neustále vyvíjejí. Peyotismus je chápán jako živá tradice a jako vše živé podléhá změnám. Obřady s peyotlem jsou proto otevřené novým prvkům – podle toho, jak je roadmani vedou a co považují za nejlepší pro konkrétní čas a situaci.
• Posvátné číslo čtyři: V návaznosti na čtyři světové strany (sever, jih, východ a západ) symbolizuje číslo čtyři v peyotismu rovnováhu a kosmickou orientaci a objevuje se v řadě prvků obřadu. Účastníci mohou být například vyzváni, aby na začátku rituálu snědli čtyři „knoflíky“ peyotlu a zazpívali čtyři kola písní. Někteří roadmani také v úvodu obřadu pálí čtyři větvičky cedru nebo provádějí čtyři posvátné vodní rituály.

Peyotismus: tradice úcty a obnovy

Peyotl je mnohem víc než jen psychoaktivní kaktus – jde o posvátnou rostlinu s hlubokým ceremoniálním a duchovním významem pro původní obyvatele Severní Ameriky. Zdaleka nejde o rekreační látku; peyotl stojí v centru propracovaného náboženství (peyotismu) a je srdcem rituálů, které praktikuje Native American Church.

Napříč kmeny i generacemi pomáhá peyotl a rituály spojené s jeho užíváním původním komunitám uzdravovat se a navazovat spojení s božstvím. Pokud chcete tuto tradici uctít, podívejte se na náš článek co je peyotl a rozšiřte své znalosti o tomto posvátném kaktusu. A proč zároveň nepodpořit tuto ohroženou rostlinu tím, že ji budete pěstovat doma – třeba pomocí jedné z našich zakořeněných rostlin peyotlu nebo tím, že se naučíte pěstovat peyotl ze semen?

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis