Zapomenuté halucinogenní lišejníky

Lišejník, ta podivná tenká vrstva "mechového" povlaku na kamenech, stromech a chodnících, může být i halucinogenní. Z nějakého důvodu ale většinou uniká pozornosti. Možná proto, že se doslova schovává na očích. Lišejníky jsou nesmírně rozšířené, vyskytují se na všech kontinentech světa, a přesto si jich téměř nikdo nevšímá. Ne všechny lišejníky jsou však halucinogenní. Přestože jsou skoro všude, jen několik málo druhů vás skutečně dokáže „odpálit“ – takže k jejich hledání potřebujete dobré znalosti.

CO JE TO LIŠEJNÍK?

Lišejník ve skutečnosti není jeden samostatný organismus. Jde o symbiotické společenství houby a řasy. Každá z nich by sama o sobě v mnoha podmínkách nejspíš nepřežila, ale společně dokážou odolávat téměř jakémukoli prostředí. Houba vytváří opěrnou strukturu, která řasu chrání, přichycuje k podkladu a zajišťuje jí vodu, zatímco řasa fotosyntézou přeměňuje světlo na živiny pro oba partnery. Díky tomu je lišejník mimořádně přizpůsobivý a snadno se šíří.

KTERÉ LIŠEJNÍKY JSOU HALUCINOGENNÍ?

Otázka, která zajímá většinu lidí, zní: které druhy lišejníků jsou skutečně halucinogenní, kde je najdeme a jak se používají? Nejdřív je dobré vědět, že informace o halucinogenních lišejnících jsou převážně jen osobní svědectví, takže je často těžké jim přiřadit přesný druh a název.

Jeden konkrétní druh ale doloženě existuje: Dictyonema huaorani. Tento lišejník byl teprve nedávno objeven v ekvádorské části amazonského pralesa a předpokládá se, že je mimořádně silný. Je extrémně vzácný – natolik, že ho místní obyvatelé nepoužívají už celé generace. Vědci zkoumající tuto oblast ho dokonce označovali za svou „bílou velrybu“ – nepolapitelnou trofej, po které léta pátrali, aniž by věřili, že ji opravdu najdou. Spektrální analýza ukázala, že lišejník obsahuje tryptamin, psilocybin, 5-MeO-DMT, 5-methoxytryptamin (5-MeOT), 5-MeO-NMT a 5-methoxytryptamin (5-MT) – slušně nabitý koktejl!

Pro nás Evropany je ovšem ekvádorská Amazonie dost vzdálená představa. Není ale všem dnům konec. Pro ty, kdo nemají čas, peníze ani nervy na pátrání v deštném pralese, má Island svůj vlastní psychedelický lišejník – a ten je přece jen o něco blíž.

Zprávy o psychedelickém lišejníku na Islandu jsou sice převážně neoficiální, ale zato poměrně rozšířené. Mnohem méně jasné je však to, který konkrétní druh má tyto účinky na svědomí. Po internetu koluje řada vyprávění, která uvádějí různé názvy lišejníků, ale zároveň je popisují, jako by šlo o jednu a tutéž věc. Nejčastěji se objevují názvy Collema fuscovirens, Parmotrema menyamyaense a Lichen P. Micheli. Který z nich je ve skutečnosti ten pravý, si zatím může každý jen tipnout.

Jedno z nejznámějších svědectví o výletu po tomto lišejníku pochází od islandského spisovatele Smariho Einarssona, který o něm napsal následující:

„Byl to nejintenzivnější halucinogenní zážitek, jaký jsem kdy měl, a to už jsem vyzkoušel snad všechny druhy tripů. […] DMT, peyotl… cokoli vás napadne. Máme tu magic mushrooms, které tu rostou volně v přírodě. Jedl jsem je tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Ani zdaleka se ale nevyrovnají účinku těchto kamenů.“

Samozřejmě za to nemohou samotné kameny rozházené po horské, sopečné krajině, ale lišejník, který na nich roste! Kameny porostlé lišejníkem, kterým se přezdívá „stones“ na trip, se vaří ve vodě a připravuje se z nich čaj – prý s příjemnou zemitou chutí. Jak naznačuje citované svědectví, účinek může být velmi silný a místní často popisují, že vídávají trolly (a teď rozhodně nemluvíme o internetových!).

A to jsou jen některé z lišejníků, o kterých víme. Tam venku existuje celý, dosud neprozkoumaný svět psychedelického života – stačí ho jen objevit! Hodně štěstí při hledání!

Luke Sholl

Luke Sholl už více než deset let píše o konopí, wellness potenciálu kanabinoidů a pozitivním vlivu přírody. Spolupracuje s několika médii zaměřenými na kanabinoidy a publikuje různorodý digitální obsah podpořený hlubokými technickými znalostmi a pečlivým výzkumem.

Přečíst celý životopis