Jak pěstovat Sticky Beast Automatic

STICKY BEAST AUTOMATIC: KLÍČENÍ

Využil jsem metodu klíčení v „papírovém ubrousku“ a jako obvykle jsem měl po 48 hodinách nakousnutá všechna 4 semínka. Jakmile se objevily klíčky, přesadil jsem je přímo do černých čtvercových květináčů o objemu 6 l naplněných lehkým substrátem – semena jsem jemně zahrnul několik centimetrů pod vlhký povrch půdy, předem prolité neperlivou minerální vodou.

Poté jsem nastavil stmívatelný digitální předřadník na nejnižší výkon 250 W, do kompaktního hliníkového stínidla zašrouboval HPS výbojku a na časovači nastavil světelný režim 20/4. Po dalších dvou dnech prorazily všechny 4 klíčky Sticky Beast Automatic na povrch a pěkně se vytáhly.

STICKY BEAST AUTOMATIC: RŮST VEGETATIVNÍ ČÁSTI, DEN 1–24

U nové generace samonakvétacích odrůd je prakticky nemožné přesně oddělit fázi sazenice od skutečné vegetativní fáze. Moje 4 Sticky Beast Automatic nastartovaly opravdu raketově. Tedy, dvě z nich. V 17. dni jsem měl dvě mimořádně vitální rostliny, které už měřily kolem 25 cm a tyčily se nad dvěma zakrslíky – jedna z nich měla navíc dost šílené mutace listů. Tak brzy v pěstování jsem si nemohl dovolit žádné ztráty. Na druhou stranu se mi rýsovaly dvě opravdové potvory, které budou potřebovat maximum dostupného prostoru.

Měl bych asi dodat, že jsem kvůli tomuhle kolu pěstování přestavěl svůj šatník na malý grow-op a nejspíš do něj časem nasadím i další super-samonakvétací odrůdu. Normálně pěstuju jako každý rozumný člověk ve grow stanu, ale zoufalé časy si žádají zoufalá řešení. Když jsme u čísel: můj šatníkový microgrow má na hloubku asi 50 cm, výšku 1,5 m a na šířku zhruba tolik, kolik je dlouhý – prostě typický úzký šatník.

Jedinou ventilaci zajišťuje okno v ložnici, které pravidelně otevírám, když si zapaluju jointa. Malý stolní ventilátor se stará o lehký průvan a pokud stáhnu předřadník na 250 W, teploty se drží někde mezi 22–26 °C a relativní vlhkost mezi 40–60 %. V zásadě jediná úprava spočívala v tom, že jsem ze šatníkové tyče pověsil reflektor a místo oblečení do skříně postavil rostliny konopí. Ale i o pár měsíců později, kdy tenhle text píšu, pořád funguju „nalehko“ – mám troje od každého kusu oblečení, bydlím kousek od prádelny a věřte nebo ne, cítím se svobodnější než kdy dřív.

Chtěl jsem si totiž něco dokázat – sobě i vám ostatním. Z čistě sobeckých důvodů jsem potřeboval potvrdit, že dokážu vypěstovat skvělé konopí za jakýchkoliv podmínek. Zároveň jsem chtěl ukázat micro-growerům a všem váhajícím, jestli do toho má cenu jít, jak obrovský potenciál má levné, ale výkonné domácí pěstování.

Zpátky k dění ve skříni. Dvě podprůměrné rostlinky jsem bez milosti vyřadil a pustil se do prořezávání a tréninku svých dvou hvězd. Protože šlo o dva různé fenotypy, naskytla se mi příležitost vyzkoušet celou řadu technik – a musím říct, že se to povedlo parádně. Rostliny reagovaly na LST tak dobře, že jsem si s každým dnem dovoloval odvážnější ohýbání. Dokonce jsem tu hustší z dvojice i zastřihl na vrcholu (topping), abych zjistil, kolik dalších výhonů z ní dokážu dostat.

S kombinací tenkých dřevěných tyček dlouhých asi 30 cm a měkkých pěstitelských vázacích drátků jsem znovu a znovu dorovnával korunu porostu. Každý den bylo potřeba přenastavit reflektor, aby se udržela ideální vzdálenost kolem 30 cm mezi vrcholky rostlin a výbojkou. Tahle „akupunkturní LST“ jízda běžela nepřetržitě 8 dní, dokud z nich nevyrostly dvě keřovité rostliny vysoké asi 40 cm. Biologické hodiny každé Samonakvétací odrůdy neúprosně odtikávají k fázi květu a 25. den už na obou rostlinách z více míst začaly vykukovat pestíky.

50 odstínů Sticky Beast Automatic: Kvetení, den 25–75

Sticky Beast Automatic po nástupu do květu zařadila nejvyšší rychlost. Bylo zvláštní sledovat, jak se květy objevují doslova ze dne na den, aniž bych musel přepínat světelný režim na 12/12. V tom je kouzlo samonakvétacích hybridů. Tentokrát šlo rozhodně o „hands-on“ pěstování – během prvních patnácti dnů květu jsem každý den ohýbal větve a trénink pořád stupňoval. K čtyřicátému dni obě rostliny vyrostly na dvojnásobek ve všech směrech. Nejen že byly dvakrát vyšší, blížily se k metru, ale také dvakrát hustší, s hromadou postranních výhonů. Abych byl konkrétní, ohýbal jsem víc výhonů, než Yuri Gellar kdy ohnul lžiček.

Jeden fenotyp byl na můj vkus trochu moc vytáhlý, s širšími rozestupy mezi internodii a méně větvením, ale stále vypadal spíš jako robustní indika než zakrslá ruderalis. Druhý, košatější fenotyp připomínal přepálený keř Skunku, který krásně nabíral na váze květů. Všechno šlapalo jak hodinky – až do chvíle, kdy přestalo. Kolem 50. dne se objevila deficience vápníku a hořčíku, která obě rostliny trápila zhruba do 60. dne. Díky rychlé diagnóze a včasnému zásahu jsem pěstování zase srovnal, ale víc než týden jsem si byl jistý, že jsem si sám podkopal nohy a obě rostliny „otrávil“.

Zachoval jsem chladnou hlavu, propláchl substrát čistou vodou a upravil plán hnojení. Schéma krmit–voda–krmit–voda fungovalo nejlépe a já se od něj vůbec neměl odchylovat. Taky jsem zjistil, že 25% dávkování tří-složkových základních hnojiv Advanced Nutrients je pro růstové období ideální a během květu jsem postupně přešel na 50% dávku. Snižování podílu dusíku se neosvědčilo, takže jsem se vrátil k rovnoměrnému dávkování Grow, Micro a Bloom, aby se rozjel druhý nástup květů.

K 68. dni stály v pěstební skříni dvě odolné konopné bojovnice, každá zhruba metr vysoká, a celá „šatní skříň“ byla narvaná lepivými květy. I když coly nebyly nijak extra dlouhé, korunu vyplnilo moře malých až středně velkých, tvrdých a namrzle vyhlížejících nugů. Stolní ventilátor, opřený o krabici postavenou na židli, udržoval proudění vzduchu skrz lepkavě zelenou korunu. Žlutých listů po cal/mag problému sice zůstalo dost, ale květy vypadaly výborně. Stejně jsem průběžně odlistňoval. Bylo znovu načase začít proplachovat.

O týden později, 75. den, jsem po pečlivé vizuální kontrole vršků květů věděl, že nastal čas sklizně. Většina pestíků změnila barvu z bílé na oranžovočervenou. Lepivé, neonově zelené nugy pokryté vrstvou mléčně bílých trichomů se mi po zbytek večera lepily na stříhací nůžky. Zároveň se po bytě rozlila těžká, „Roadkill“ pižmová vůně, která se tam držela dalších deset dní – až do chvíle, kdy jsem převážil 147 g suchých květů Sticky Beast Automatic, zapálil si joint na oslavu a postaral se, aby měl byt zase ten správný, poctivý odér trávy.

Luke Sumpter

Luke Sumpter vystudoval klinické zdravotní vědy (BSc Hons) a už více než sedm let se profesionálně věnuje psaní a žurnalistice na pomezí konopí a vědy. Spojuje tak svou akademickou průpravu s vášní pro pěstování rostlin.

Přečíst celý životopis