Porozumění syrovému vs. dekarboxylovanému konopí

Konopí je nesmírně komplexní rostlina, která obsahuje přes 400 různých aktivních látek. Mezi nimi jsou asi nejznámější kanabinoidy, přesto však stále přesně nevíme, jak fungují a jakým způsobem ovlivňují naše tělo.

V tomto článku se zaměříme na kyseliny kanabinoidů vs dekarboxylované kanabinoidy a prozkoumáme jejich rozdíly, možné přínosy, mechanismy účinku a mnoho dalšího.

Syrové vs dekarboxylované konopí: Jaký je v tom rozdíl?

Syrové konopí je rostlinný materiál, který ještě neprošel procesem sušení a zrání květů. Buď stále roste na rostlině, nebo je právě čerstvě sklizené. Sušení a následné zrání květů prodlužuje jejich trvanlivost a pomáhá zachovat aroma i chuť. Kdybyste tento krok přeskočili a čerstvě sklizené, syrové květy uložili rovnou do nádoby, během několika málo dnů by se zkazily – nahromaděná vlhkost v květech i kolem nich totiž vytváří ideální podmínky pro množení bakterií a plísní.

Proces sušení a zrání navíc připravuje květy konopí na konzumaci tím, že nastartuje chemickou reakci zvanou dekarboxylace (neboli „dekarbování“). Při ní dochází k rozkladu určitých chemických vazeb v pryskyřici květů, čímž se „aktivují“ mnohé kanabinoidy, které jsou zodpovědné za typické účinky konopí.

Stručný úvod do kanabinoidů

Mezi více než stovkou kanabinoidů obsažených v konopí jsou nejrozšířenější a zároveň nejznámější THC a CBD. Není proto divu, že právě těmto dvěma sloučeninám se věnuje naprostá většina výzkumu.

I když to může znít překvapivě, THC, CBD ani žádné další sekundární látky, které možná znáte (CBG, CBC, CBN atd.), se v živých nebo syrových rostlinách konopí přirozeně nevyskytují v této podobě. Místo toho vznikají postupně ze svých kyselých forem – tzv. kanabinoidních kyselin – prostřednictvím enzymaticky řízených procesů.

Co jsou syrové (kyselé) kanabinoidy?

Kyselé formy kanabinoidů jsou vůbec první kanabinoidy, které živá rostlina konopí vytváří. Biosyntéza kanabinoidů začíná u CBGA, neboli kyseliny kanabigerolové. CBGA vzniká v trichomech kvetoucích rostlin konopí a podílí se na řízení nekrózy buněk a přirozeného opadávání listů – dvou klíčových procesů, díky nimž může kvetoucí konopí směrovat více energie do tvorby květů.

CBGA bylo poprvé izolováno v 60. letech výzkumníky v Izraeli, od té doby mu však nebyla věnována velká pozornost. Stále proto přesně nevíme, jak tato sloučenina funguje a jaký má vliv na lidský organismus (Hazekamp et al., 2004). Vedle CBGA je další významnou kyselinou, kterou živé rostliny konopí vytvářejí, CBGVA, tedy kyselina kanabigerovarinová, jež byla zkoumána ještě méně.

Jak kvetoucí rostliny konopí dozrávají, CBGA a CBGVA se přeměňují na šest hlavních kanabinoidních kyselin: CBGA se mění na THCA (kyselinu tetrahydrokanabinolovou), CBDA (kyselinu kanabidiolovou) a CBCA (kyselinu kanabichromenovou), zatímco z CBGVA vzniká THCVA (kyselina tetrahydrokanabivarinová), CBDVA (kyselina kanabidivarinová) a CBCVA (kyselina kanabichromevarinová).

Koncentrace těchto kanabinoidních kyselin ve sklizených rostlinách se liší podle genetiky, způsobu pěstování a také podle okamžiku sklizně. Jakmile jsou květy po sklizni sušeny, obsažené kanabinoidní kyseliny se postupně začínají dekarboxylovat na „ne-kyselé“ formy kanabinoidů.

Zdroje kanabinoidních kyselin

Kyseliny kanabinoidů se ve vysokých koncentracích obvykle nacházejí v trichomech na:

• Mladých květech konopí (nejvyšší koncentrace)
• „Cukrových“ listech u květů (střední koncentrace)
• Velkých vějířovitých listech (nejnižší koncentrace)

Nejčastěji se čerstvé části rostliny používají do šťáv, smoothie a salátů.

Co jsou dekarboxylované (aktivované) kanabinoidy?

Dekarboxylované, neboli aktivované, kanabinoidy vznikají z kyselých forem kanabinoidů, o kterých byla řeč výše. Při dekarboxylaci působí na kanabinoidní kyseliny teplo, které z jejich uhlíkového řetězce odštěpí jeden uhlíkový atom. Tím se přemění na své nekyselé (aktivní) protějšky. Během dekarboxylace platí, že:

• CBCA se mění na CBC
• CBCVA se mění na CBCV
• CBDA se mění na CBD
• CBDVA se mění na CBDV
• CBGA se mění na CBG
• THCA se mění na THC
• THCVA se mění na THCV

Dekarboxylace probíhá přirozeně a pomalu během sušení a zrání květů. Největší část tohoto procesu ale nastává ve chvíli, kdy konopí zapálíme, odpařujeme nebo jej před konzumací použijeme při vaření. Teplo z zapalovače, vaporizéru, plotýnky či trouby proniká do květů, rozkládá uhlíkové řetězce v kanabinoidních kyselinách, mění jejich chemickou strukturu a uvolňuje CO₂ ve formě kouře nebo páry.

Zdroje aktivovaných kanabinoidů

Decarboxylované kanabinoidy se v živých rostlinách konopí přirozeně nevyskytují. Vznikají až ve chvíli, kdy:

• kouříme nebo vapujeme usušené květy konopí
• vaříme či pečeme s konopím
• z usušených květů vyrábíme extrakty nebo koncentráty

Kyselé vs. decarboxylované kanabinoidy: Které jsou lepší?

To, zda dáváte přednost kyselým, nebo aktivovaným/dekarboxylovaným kanabinoidům, záleží především na tom, proč konopí používáte. Pokud je vaším hlavním cílem se „zhulit“ či opít se vysokem, jsou to právě dekarboxylované kanabinoidy – konkrétně THC – které vám tento efekt poskytnou. THC má vysokou afinitu k receptorům CB1, což je klíčová součást lidského endokanabinoidního systému. Když se na tyto receptory naváže, vyvolá charakteristický psychoaktivní účinek, který si s konopím spojujeme. Žádný jiný rostlinný kanabinoid (ať už dekarbovaný, nebo kyselý) nemá k receptorům CB1 tak silnou vazbu, a proto se THC běžně označuje jako „kanabinoid, který vás zhulí“.

Mimo rekreační užívání se THC a další aktivované kanabinoidy, jako CBD a CBG, využívají také kvůli svým nepsychoaktivním účinkům. V posledních letech jsou stále intenzivněji zkoumány z hlediska svého farmakologického potenciálu. Výzkum nadále probíhá, ale dekarboxylované kanabinoidy byly testovány v souvislosti s celou řadou tělesných i duševních potíží.

Naproti tomu kanabinoidní kyseliny mohou být zajímavé pro ty, kteří chtějí konopí užívat bez pocitu „high“. Přestože výzkum kyselých sloučenin, jako jsou CBGA, CBDA či THCA, je zatím velmi omezený, rostoucí popularita tzv. „green juicingu“ (šťáv z čerstvého konopí a dalších zelených rostlin) na ně poutá stále větší pozornost. Někteří odborníci na konopí, včetně uznávaného doktora Ethana Rusa, navíc otevřeně mluví o specifických potenciálních přínosech kanabinoidních kyselin (Project CBD, 2020).

Ačkoli je zapotřebí více studií, abychom plně pochopili jejich mechanismus účinku i možná pozitiva, kanabinoidní kyseliny jsou v současnosti zkoumány z hlediska jejich vlivu na:

• bolest a zánět (Palomares et al., 2020)
• bakterie (Martinenghi et al., 2020)
• imunitní odpověď (van Breemen et al., 2022)
• houbové patogeny (Radwan et al., 2009)

Abychom si rozdíly mezi dekarboxylovanými a kyselými kanabinoidy lépe přiblížili, podíváme se nyní detailněji na jejich chemickou strukturu, využití, účinky a bezpečnost.

Chemická struktura

Vzhledem k odlišné chemické struktuře působí kyselé a dekarboxylované kanabinoidy pravděpodobně na různé receptory v těle, případně na stejné receptory s jinou intenzitou. Díky tomu se hodí pro odlišné potřeby i preference. Zároveň vědci zkoumají, zda by spojení kyselých forem kanabinoidů s aktivovanými kanabinoidy nemohlo nabídnout dvojí, vzájemně se podporující přístup k řešení celé řady potíží.

Použití

Jedním z vůbec nejjednodušších způsobů, jak přijímat dekarboxylované kanabinoidy, je kouření nebo vaporizování usušených a vyzrálých květů konopí či extraktů (což je však ve většině zemí světa stále nelegální). Kyselé formy kanabinoidů je naopak nutné získávat z čerstvé rostlinné hmoty, kterou lze konzumovat syrovou nebo ve formě šťávy. Tato metoda může být sice nenápadnější než zapalovat joint nebo bong, vyžaduje ale přístup k živým rostlinám konopí, což je opět ve většině zemí světa nelegální.

Farmakologické účinky

Jak už bylo zmíněno, naše znalosti o konopí jsou zatím stále na začátku. Dekarboxylované kanabinoidy jsou nicméně předmětem výrazně většího množství studií než kyselé formy kanabinoidů. Přestože kolem bezpečnosti kanabinoidních kyselin nepanují zásadní obavy, faktem zůstává, že o nich víme mnohem méně než o jejich ne‑kyselých protějšcích. Proto je rozumné přistupovat k jakýmkoli úvahám o jejich možných účincích s určitou opatrností.

Bezpečnost

Kannabinoidy jsou známé velmi nízkou toxicitou, to ale neznamená, že jsou všechny bezpečné pro každého. Přestože se jak dekarboxylované, tak kyselé formy kanabinoidů běžně užívají pro rekreační i „wellness“ účely, je zapotřebí více výzkumu, než bude možné dávat spolehlivá doporučení pro konkrétní situace.

Kyselé, dekarboxylované a syntetické kanabinoidy: Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Kyselé, aktivované a syntetické kanabinoidy (tj. látky vytvářené v laboratorních podmínkách) mají odlišnou chemickou strukturu, možné účinky (přínosné i nežádoucí) a také různé způsoby využití. Svět konopí je nesmírně rozmanitý a naše znalosti stále pokrývají jen zlomek všech fascinujících stránek této prastaré rostliny. Jak bude přibývat výzkum zaměřený na konopí a jeho sloučeniny, budou se objevovat i nové, bezpečnější a zajímavé možnosti, jak rostlinu využívat v rámci celostního přístupu ke zdraví i pro rekreační účely.

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis