Zvířata, která nás dokážou „zhulit“

Než lidé objevili radost z opojení látkami měnícími vědomí, rozhodně nebyli první. Mnoho živočišných druhů si už dlouho dopřává zábavu s pomocí lysohlávek, kvašeného ovoce nebo listů koky – a to dávno předtím, než se na scéně objevil člověk. Známe příběhy opilých ptáků padajících z nebe, vačicovitých „wallabies“ na Tasmánii, které jsou zhulené jak draci a motají se v kruzích, a samozřejmě opic v Karibiku, kde „většina pije jen střídmě“, ale zhruba 12 % je považováno za „silné pijáky“.

Byla jen otázka času, kdy se lidé přidají a zábavu si přivlastní – a začnou sahat po různých látkách, aby dosáhli rauše. Jak se ale ukazuje, rostliny nejsou jedinou říší, která nám umí připravit výjimečné zážitky. Některá zvířata nás totiž dokážou svými toxiny „nakopnout“ úplně sama o sobě. Podívejme se zblízka na tvory, kteří nás dokážou omámit něčím jiným než jen svým podivuhodným vzhledem.

ŠTÍR

Užívání štířího jedu jako drogy je v některých částech Pákistánu, Indie a jihovýchodní Asie poměrně rozšířené. V určitých regionech lidé nejprve štíry nasbírají, usuší a rozemelou na prášek. Ten se pak kouří buď samotný, nebo se míchá s tabákem či hašem.

Lidé, kteří štíří jed kouřili, popisují tuto látku jako extrémně silně halucinogenní, s účinky trvajícími mnoho hodin. Než ale začnete uvažovat o vlastní „zkoušce“, je dobré vědět, že štíří jed rozhodně nepatří mezi zdravé pochutiny. Některé druhy sice „jen“ vyvolávají vážné potíže jako nespavost a poruchy spánku, jiné však mohou být přímo smrtelné.

Místo toho, abyste sháněli a mleli celé hromady štírů (jako by to samo o sobě nebylo dost nechutné), vyplatí se sáhnout po jiných – a nesrovnatelně bezpečnějších – možnostech, například po přípravku Stargate2.0. Jde o bylinný extrakt, který dokáže navodit příjemnou euforii, ovšem bez nepříjemných „vedlejších účinků“ typu smrt.

KOBRA

V některých částech Indie se mezi uživateli tvrdých drog objevila nová, velmi znepokojivá móda: místo heroinu či kokainu údajně začínají užívat hadí jed z kobry.

„Hele, nechceš trochu kobry?“

Zatímco dříve hadiři jen předváděli své umění, dnes se zdá, že si někteří z nich našli výnosný přivýdělek jako dealeři. Vznikl kolem toho celý dodavatelský řetězec: lidé, kteří kobry chytají, další, kteří z nich získávají jed, a nakonec překupníci, kteří ho prodávají. Všechno se to samozřejmě odehrává nelegálně, potají a na černém trhu.

„Mladí se z kobřího jedu rádi sjíždějí“

Bývalý hadí kouzelník, dnes prodejce kobřího jedu, se musel naučit nové triky. Postup získávání jedu údajně spočívá v „dojení“ kobry; jed se pak nalije do sklenice s vodou. Aby se naplno projevil jeho účinek, musí se nápoj vypít „během pěti vteřin“. Někteří uživatelé jsou do jedu natolik zbláznění, že si ho údajně dávají „na chleba k snídani“.

O kobřím rauši toho víme pořád hodně málo, kromě toho, že je extrémně nebezpečný – až tak, že z něj indičtí lékaři šílí. Nechat se kousnout jedovatým hadem rozhodně není něco, na co by se většina lidí těšila.

Účinky takového jedu mohou být opravdu zlé – a „zlé“ tady znamená smrtelně nebezpečné. Z toho pohledu je jediné rozumné doporučení jasné: pokud si chcete svou jízdu vůbec přežít, držte se kobřího jedu hodně daleko.

ROPUCHY

Pověra, že se lidé „sjíždějí“ olizováním ropuch, koluje už dlouho – a je prostě nesmysl. Pravda ale je, že některé druhy ropuch, například známý druh Bufo alvarius žijící v poušti Sonora v Mexiku a v některých částech jižního Texasu, skutečně produkují mimořádně silný halucinogenní jed.

Ropucha svůj jed rozhodně nenosí proto, abyste ji olizovali. Tento druh má na hlavě rohovité výběžky s žlázami, které vylučují bufotoxiny – a ano, ty vás pošlou na pořádnou jízdu. Toxin, který Bufo produkuje, obsahuje šílené množství 5-MEO-DMT, což je pravděpodobně nejúčinnější známý halucinogen. Pro užití se ropuše „dojí“ rohovité žlázy a získaný sekret se nechá zaschnout na kousku papíru.

Předpokládá se, že původní obyvatelé zmíněných oblastí znali halucinogenní účinky ropuch Bufo už od pradávna. I dnes se tu a tam najde moderní psychonaut, který se toulá pouští a hledá ropuchu pro pořádný výlet. Ačkoli technicky není nelegální samotnou ropuchu Bufo vlastnit, zákon zakazuje bufotoxin z ní získávat a dále s ním obchodovat kvůli jeho extrémní síle, srovnatelné s jinými tvrdými drogami.

Pokud se chcete o psychedelických prožitcích s ropuchou Bufo alvarius dozvědět víc, podívejte se na článek 5-MEO-DMT a prorok ropuch.

VČELY

Možná vám přijde zvláštní, proč se v našem seznamu zvířat, která vás dokážou „sjet“, objevily zrovna včely. Pojďme si to objasnit.

Med je už od pradávna opředený pověstmi o zázračných a léčivých účincích – dávno před vznikem moderní civilizace. Existují důkazy, že už prehistorické kultury považovaly med za dar bohů, a to ještě předtím, než se objevily technicky vyspělé civilizace typu starověkého Egypta. V Číně byly například odkryty hrobky s nádobami medu, který byl stále jedlý(!) a sladký – jasný důkaz jeho významu jak v každodenní stravě, tak v duchovním životě.

Dnes se obecně uznává, že med má i reálné léčebné účinky. Předpokládá se, že podporuje imunitní systém, ulevuje při nachlazení a chřipce a hlavně – skvěle chutná!

A teď k té opojné části příběhu. Víte, že med vzniká z pylu a nektaru, který včely sbírají z květů. Některé včely si ale očividně umí dopřát něco „extra“ a létají na rostlinu Atropa belladonna, známou jako rulík zlomocný či deadly nightshade. A ten patří mezi nejvíc halucinogenní rostliny vůbec. Když si to spojíte: včely, sběr pylu a extrémně potentní belladonna, logicky dojdete k závěru, že výsledkem může být něco pořádně mind‑blowing: psychoaktivní rulíkový med!

Říká se, že takový med z rulíku má psychedelické účinky – mění vnímání, navozuje euforii a může vyvolávat halucinace. Nejde o běžný produkt, ale v některých částech světa se dá najít, často ve formě likéru. A právě proto mají včely v našem seznamu čestné místo!

ŠPANĚLSKÁ MUCHA

Španělská muška patří k nejméně známým kouskům na našem seznamu. V minulosti se po celé Evropě prodávala v tradičních lékárnách jako afrodiziakum. Zvlášť oblíbená byla ve Francii, kde ji proslavil nemravný markýz de Sade, když ji podával prostitutkám během orgií. Výsledek byl ale tragický: místo aby je udělala vzrušenými, zabila je.

Takzvaná španělská muška je ve skutečnosti zelený brouk, v jehož krunýři se nachází účinná látka kantharidin. Ten je mimořádně silný a způsobuje popáleniny a puchýře – právě proto se těmto jinak docela pohledným, zeleně se třpytícím broukům říká puchýřníčci. Dnes se kantharidin používá v přípravcích na odstraňování bradavic a tetování, ovšem ve výrazně zředěných koncentracích.

Pokud jde o údajné afrodiziakální účinky kantharidinu, nešťastné oběti markýze de Sade zřejmě nebyly jediné, kdo na vlastní kůži zjistil, že španělská muška zas tak dobře „nefunguje“. Pravda je, že i malé množství vyvolá nával krve do penisu a může způsobit erekci. Na druhou stranu je dobré zvážit, jestli za to stojí vedlejší účinky v podobě puchýřů, zvracení a bohužel i rizika smrti. Takže ne, vůbec nic, co by stálo za vyzkoušení! Ale není důvod k panice: „Pravá španělská muška“, kterou vám třeba babička přivezla jako suvenýr z dovolené v Mexiku, je téměř jistě jen laciná napodobenina.

JED VOS

Existují náznaky, že vosí jed může mít nečekaně silné psychoaktivní účinky. Jeden uživatel na Erowidu popsal, jak ho po sérii žihadel od těch žlutých potvor zaplavil zvláštní, soustředěný stav „high“, doprovázený navíc nečekaným přívalem sexuálního vzrušení.

Při bližším pohledu do vědecké literatury o vosím jedu vychází najevo, že vosy při bodnutí vpravují do krevního oběhu neurotransmiter noradrenalin (norepinephrine). Ten v lidském těle stahuje drobné tepny, čímž zpomaluje průtok krve a zajišťuje, že jed zůstane soustředěný na jednom místě a působí hlavně lokální poškození.

Noradrenalin je přitom známý tím, že podporuje soustředění, zlepšuje mentální jasnost a může také zvyšovat sexuální touhu. Jinými slovy, podivný zážitek onoho člověka po setkání s těmi žlutými hajzlíky má z hlediska vědy určité opodstatnění. Na druhou stranu, nechat se pro zábavu poštípat celým rojem vos je naprosto šílený a zcela nepraktický nápad, i kdyby jejich jed opravdu „fungoval“. Podle nás bude rozhodně rozumnější poohlédnout se po jiných možnostech, jak se zhulit, aniž byste přitom ničili vlastní tělo.

Adam Parsons

Profesionální novinář zaměřený na konopí, copywriter a autor Adam Parsons je dlouholetým členem redakce Zamnesia. Má na starosti široké spektrum témat od CBD přes psychedelika až po všechno mezi tím a připravuje blogové články, návody a představuje neustále se rozšiřující nabídku produktů.

Přečíst celý životopis