5 mýtů o absinthu

Absint, nápoj básníků a umělců, který kdysi kraloval francouzským barům, se rozléval po světě jako zelená víla a vynášel pijáka do extatického stavu aha-okamžiku. Ještě donedávna byl však absint v řadě zemí na dlouhé roky zakázaný, což tuto proslulou zelenou tekutinu vytlačilo z podzemí na světlo reflektorů. Kolem něj koluje nespočet mýtů o historii a účincích absintu. A právě ty chceme uvést na pravou míru.

ABSINT JE HALUCINOGENNÍ

Exotická Zelená víla (La Fée Verte), která se prý zjevuje pijákům absintu a uvádí jejich mysl do šílenství, se stala jakousi tajemnou legendou, jež fascinuje davy. Má ale absint skutečně halucinogenní účinky? Nemá. Tenhle mýtus byl vytvořen hlavně proto, aby se nápoj lépe prodával. Stejně „vidět věci“ můžete i po jiném tvrdém alkoholu, například po whisky nebo vodce. Byliny použité při výrobě absintu mohou maximálně vyvolat pocit, že je „vzduch o něco jasnější“. Právě celá ta mystická, básnická aura kolem tohoto nápoje nejspíš přispěla k představě, že jde o halucinogen.

Kolem pelyňku kolují zvěsti, že právě on je zdrojem údajného „tripu“. Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je jednou z hlavních surovin, která z absintu dělá absint. 

Tato rostlina je výrazně hořká a v různých kulturách po celém světě se po staletí používá v léčitelství i při rituálech. Pelyněk obsahuje látku zvanou thujon. Odborníci se shodují, že je velmi nepravděpodobné, aby thujon měl halucinogenní účinky, po kterých někteří pijáci touží. Ve vysokých dávkách však může způsobit hyperaktivitu, neklid, delirium, záchvaty a křeče. Podle EMA (Evropská agentura pro léčivé přípravky) ve veřejném prohlášení o thujonu se tato látka ve vysokých dávkách chová jako jed: „U lidí byly zaznamenány případy těžkých otrav po požití silic bohatých na thujon ... Po užití izolovaného thujonu byly hlášeny křeče připomínající epilepsii ... Předávkování alkoholovými přípravky z Absinthii herba nebo použití silice může vyvolat poruchy CNS, které mohou vést ke křečím a v krajním případě k bezvědomí a smrti ...“ Podle Úředního věstníku Evropské unie je maximální povolené množství thujonu v absintu a dalších alkoholických nápojích 35 mg/kg, pokud pochází z druhů rodu Artemisia. Absint prodávaný na běžném trhu obsahuje kvůli přísné regulaci jen velmi malé množství thujonu, a proto je jeho konzumace v komerční podobě považována za bezpečnou. Jinými slovy, rozhodně není dobrý nápad cíleně vyhledávat vysoké dávky této látky.

ABSINT BYL ZAKÁZÁN, PROTOŽE JE HALUCINOGENNÍ

Začněme příběhem. Rok 1905, kanton Vaud ve Švýcarsku. Jednatřicetiletý rolník Jean Lanfray se vydal na těžký pijácký tah – vypil velké množství vína, koňaku, brandy, crème de menthe a dvě sklenky absintu, během dne k tomu jen jeden sendvič. Když se vrátil domů, pohádal se s manželkou a zastřelil ji. Potom zabil i své děti. V té době byl silný prohibiční proud namířený proti absintu a tento otřesný zločin se stal katalyzátorem protialsintové nálady ve veřejnosti. Nasbíralo se přibližně 82 000 podpisů a v roce 1915 byl absint zakázán. Ve Francii přišel zákaz už na začátku první světové války, protože vládní činitelé tvrdili, že absint lidi „degeneruje“, což bylo ve válečném stavu nepřijatelné.

Henri Schmidt, člen francouzské Poslanecké sněmovny, tehdy prohlásil: „Nous attaquons l'érosion de la défense nationale. L'abolition de l'absinthe et la défense nationale, c'est la même chose“ („Útočíme na rozklad národní obrany. Zrušení absintu a obrana státu je jedno a totéž.“). Samozřejmě v tom hrálo svou roli i vinné lobby, které sledovalo vlastní zájmy. Zastánci vína tvrdili, že víno je pravý francouzský nápoj, zatímco pití absintu je nepatriotické a přivádí lidi k šílenství. Absint byl nakonec zakázán v USA a ve většině evropských zemí, mimo jiné ve Francii, Nizozemsku, Belgii, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku.

Je také důležité připomenout, že tehdejší kontrola bezpečnosti potravin a ochrany zdraví byla ve srovnání s dneškem minimální. Přestože vzorky absintu z období před zákazem neprokázaly toxické hladiny thujonu, obsah thujonu se mezi nimi výrazně lišil. Je tedy možné, že některé konkrétní absinty mohly na lidi působit výrazně škodlivě – to ale zůstává v rovině spekulací.

ABSINT JE Z ČESKÉ REPUBLIKY

Lidé dnes věří v český původ absintu hlavně kvůli marketingovým kampaním místních distributorů a také kvůli několika historickým souvislostem. Pojďme se přesunout zpět v čase do období francouzské revoluce. Absint údajně vznikl v roce 1792 ve Švýcarsku, a to zásluhou doktora Pierra Ordinaire (i když samotný recept mohl pocházet od sester Henriodových ze stejné země).

Dr. Ordinaire dal nápoji jméno „La Fée Verte“ – Zelená víla – a předepisoval ho jako všelék na dnu, epilepsii, ledvinové kameny, koliku a další zdravotní potíže. Zpočátku šlo o nevinný léčivý prostředek, ale v kombinaci s mýty opředeným pelyňkem a svůdnými příběhy o zelené víle se z něj mezi lety 1880–1914 stal nesmírně populární nápoj umělců a básníků. Jen v roce 1874 se vypilo kolem 700 000 litrů absintu, ale do roku 1910 tato spotřeba vystřelila až na 36 000 000 litrů ročně. V Paříži to byl nápoj číslo jedna – přesně ten „elixír“, po kterém umělci a literáti toužili.

Teď se přenesme do východní Evropy. Už v 60. letech 19. století byl absint oblíbený i v tehdejších zemích dnešní České republiky a zákaz absintu z roku 1915 se sem nikdy plně nepromítl. Výroba absintu pokračovala až do konce druhé světové války, kdy jeho konzumaci zakázal nastupující komunistický režim. Obnova absintové tradice pak významně souvisela s pádem komunismu po roce 1990, kdy se Česká republika snažila znovu nastartovat svou „absintovou kulturu“. Česká pověst absintu se rychle rozšířila do celého světa – a právě to je jeden z důvodů, proč vznikl mýtus o českém původu absintu.

Mýtus o hořící kostce cukru

Absint + cukr + oheň = marketingový trik, který zničí dobrý absint. Tradiční způsob spočívá v tom, že se na speciální lžičku na absint položí kostka cukru a přes ni se pomalu kape ledová voda do sklenice. Nápoj se postupně zakalí – tomuto efektu se říká „louche“. Znalci absintu tvrdí, že cukr se dříve používal hlavně k potlačení hořkosti nekvalitního absintu. Spálené, zkaramelizované kostky cukru ale chuť překrucují ještě víc. Hrát si s ohněm v baru může být zábava, ale je dobré znát fakta. A také dávejte pozor, abyste omylem nechytli plamenem vy sami a neskončili na titulní straně s nadpisem „Člověk, nebo steak? Nebezpečí absintu!“

BARVA ABSINTU

Absint může mít různé barvy – od čiré přes červenou až po zelenou. Po první destilaci má absint čirou barvu; v této podobě se může rovnou lahvovat a prodávat jako „Absinthe Blanche“ neboli „bílý absint“. Při následné bylinné maceraci se přidávají všechny potřebné byliny, díky nimž získá tekutina smaragdově zelený odstín. Jakmile se tento absint stočí do lahví, jeho barva se postupně mění ze smaragdově zelené na odstín připomínající „suché listí“ – přirozenou barvu kvalitně vyrobených absintů. Mnoho výrobců však snižuje náklady tím, že použije čirý Absinthe Blanche z první destilace a pouze ho dobarví syntetickými barvivy, například modrým E133 a žlutým E102, aby dosáhli smaragdově zeleného vzhledu. Nejlepší absinty mívají přirozený odstín suchého listí nebo čirou barvu „bílého absintu“. Existují také červené absinty, které jsou dochucené a zbarvené přírodními ingrediencemi, jako jsou květy ibišku. Najdete i jiné barevné varianty, dokonce i černý absint, u těch si ale vždy dejte pozor na použitá umělá barviva.

Závěr

Dějiny absintu jsou nesmírně poutavé a jeho záhadná esence inspirovala umělce, jako byli Degas, Verlaine, Hemingway či Van Gogh, aby se ponořili do tajemného světa zelené víly. Dnes se k tomuto ušlechtilému nápoji vracejí jak výrobci, tak znalci a znovu mu otevírají dveře do domácích barových skříněk. Chcete si připravit vlastní absint? Můžete! Podívejte se na náš článek o výrobě absintu doma, kde najdete podrobný návod krok za krokem.

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis