Absint: vše, co potřebujete vědět

Luke Sholl

Zkušený konopný novinář a CBD expert

Luke Sholl

Naposledy aktualizováno: 21 Prosinec 2023

Nechte AI vysvětlit tuto stránku

Vyberte svůj oblíbený nástroj AI pro rychlé shrnutí.

ChatGPT

Perplexity

Claude

Když se zeptáte běžného člověka na nejšílenější drink, jaký kdy pil, je dost velká šance, že padne zmínka o absintu. Z nějakého důvodu si tenhle nápoj vysloužil pověst „rebela“ mezi destiláty a alkoholem obecně. Čím si ji ale zasloužil? Dělá s člověkem něco zvláštního, co jiný alkohol neumí? Nebo je to v jádru úplně obyčejný destilát, jen v jiném kabátě a s trochu drsnějším marketingem?

Odpověď je, jak to tak bývá, o něco složitější. A přesně to si teď vysvětlíme.

CO JE TO ABSINT?

O čem se tu tedy vlastně bavíme? Stručně řečeno, absinth je vysoce alkoholický destilát s výraznou chutí anýzu. Pokud jste o něm ještě neslyšeli nebo si neumíte představit, jak chutná, možná se budete divit, že ten příchuť už dávno znáte.

Jedli jste někdy černé želé fazolky? Tak vidíte – už víte, jak chutná anýz! A co opravdová černá lékořice? Ne, anýz se do ní běžně nepřidává, ale její zvláštně sladká, aromatická chuť je anýzu velmi podobná.

Kromě anýzu se absinth vyrábí především z listů a květů pelyňku pravého. Právě pelyněk dal nápoji jméno a jeho latinský název je Artemisia absinthium.

Latinské "absinthium" pochází z řeckého "apsínthion", což doslova znamená „pelyněk“. Absinth ale nenajdete jen pod tímto názvem. Pokud se začtete do dobové literatury z období, kdy se začal prosazovat (k tomu se ještě dostaneme), často na něj narazíte pod označením „la fée verte“, tedy francouzsky „Zelená víla“.

Odkazuje to samozřejmě na jeho typicky zelenou barvu – jak si ale povíme dál, absinth nemusí být zelený vždy.

HISTORIE ABSINTHU

Než se ponoříme do všech podrobností, stojí za to na chvíli se zastavit u samotných dějin absintu. Víme, že různé podoby nápojů z pelyňku existují už velmi dlouho – alkohol na bázi této byliny lze vystopovat až ke starým Řekům. Tehdy se mu mimochodem říkalo „absinthites oinos“. O destilátu, jaký známe dnes, ale ještě rozhodně řeč nebyla.

„Moderní“ absint se objevuje až na konci 18. století, a to zásluhou sester Henriodových z Couvetu ve Švýcarsku. Ani tehdy se však neprodával jako alkohol pro volnou konzumaci, ale jako léčivý elixír. Dnes už si jen těžko dokážeme představit, že by se alkoholický nápoj propagoval jako něco téměř magického.

Receptura ale byla natolik atraktivní, že ji v roce 1797 odkoupil jistý major Dubied a ještě téhož roku založil v Couvetu první palírnu absintu. Z této společnosti se později stala firma Pernod Fils, jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších výrobců absintu 19. století.

V první polovině 19. století si absint držel stabilní oblibu, která začala prudce růst ve 40. letech, kdy jej francouzské vojsko používalo jako prostředek proti malárii. Vojákům zachutnal mnohem víc než běžné léky, a tak si jej po návratu domů přivezli s sebou. Brzy se objevil v bistrech, barech, kavárnách i kabaretech po celé zemi.

Dnes je často spojován s vyšší společností, tehdy ale plnil sklenky jak zámožným „velkým zvířatům“, tak hladovějícím umělcům. Cena navíc do 80. let 19. století ještě výrazně klesla, a z absintu se stalo masové společenské šílenství.

ABSINT: NEBEZPEČÍ A HALUCINACE?

Jak už to tak u věcí, které se stanou až příliš populárními, bývá, brzy se proti absintu zformovalo silné opoziční hnutí. Střízlivostní spolky i vinařský průmysl spustily očerňovací kampaně, které z pijáků absintu dělaly tu nejhorší spodinu.

Kritici tvrdili, že z něj zešílíte a sklouznete ke zločinu. V roce 1905 pak švýcarský farmář Jean Lanfray zabil svou rodinu a následně se pokusil o sebevraždu poté, co pil absint. Ve skutečnosti měl v sobě výrazně víc vína a koňaku a jen dvě sklenky absintu, ale spojení bylo jednou provždy na světě.

Po tomto zločinu se zvedla obrovská vlna veřejného rozhořčení a více než 80 000 lidí podepsalo petici požadující zákaz Zelené víly. V roce 1908 byl zákaz absintu zapsán do švýcarského zákona a v následujících letech ho následovaly i další země, například Nizozemsko, Francie či Spojené státy. Ty svůj zákaz zrušily až o mnoho desítek let později – v USA konkrétně až v roce 2007.

Je ale absint doopravdy tak nebezpečný? Kromě výše zmíněného jste pravděpodobně slyšeli i to, že po něm člověk halucinuje. Navzdory všem těmto tvrzením však neexistují důkazy (Layton, 2007), že by absint vyvolával jakýkoli typ halucinací. A stejně tak neexistují důkazy, že by opilost po absintu byla jiná než u běžného alkoholu. Celá legenda kolem „tripů“ po absintu vychází spíš z mylného výkladu účinků jedné ze složek – pelyňku.

Účinky absintu

Dnes už známe účinky pelyňku mnohem lépe než staří Řekové i pozdější Evropané. Jak už jsme zmínili, ať vám kterýkoli expat u baru vypráví o zelených vílách, které prý vidí, pelyněk žádné halucinogenní účinky nemá a v absintu není ani žádná jiná látka, která by je vyvolávala.

Navíc vám uškodí mnohem dřív samotný alkohol v absintu než pelyněk. Jediný zdokumentovaný případ otravy pelyňkem (Weisbord et al., 1997) se týkal muže, který si dal 10ml panáka koncentrovaného pelyňkového oleje v domnění, že jde o absint.

JAK SE ABSINT VYRÁBÍ

Teď ale na chvíli odložme pelyněk stranou. Je sice jednou z hlavních složek absintu, nastal však čas podívat se na to, jak se tenhle nápoj vlastně vyrábí. Kromě pravého pelyňku tvoří základ absintu ještě zelený anýz a sladký fenykl – dvě klíčové byliny při jeho výrobě.

Nejprve se tyto tři hlavní ingredience smíchají s vysoce koncentrovaným alkoholem z bílých hroznů v měděném kotli. Směs se nechá přes noc louhovat – alkohol tak přebírá vůni a chuť bylin v procesu zvaném macerace. Odtud mají palírníci dvě možnosti, mezi nimiž běžně volí.

První možností je zředit vzniklý destilát na zhruba 60% alkoholu. Výsledkem je takzvaný „Blanche“, neboli bílý absint. Přesně tak – absint nemusí být vždy zelený. Zelená barva je ale pro tenhle nápoj typická a získává se zvláštním postupem. A právě to je druhá cesta, kterou se výrobci mohou vydat.

Po první maceraci palírníci destilát zatím nenařeďují, ale přelijí ho do dalšího kotle, kde k němu přidají yzop, pelyněk pontický, meduňku a případně i další byliny (podle konkrétní palírny) k druhé maceraci. Jak se do absintu postupně uvolňuje chlorofyl z těchto bylin, začíná se objevovat charakteristický zelený odstín. Poté se nápoj zředí vodou na cílovou sílu kolem 62 % alkoholu. A tím je to hotovo – absint je na světě.

JAK PŘIPRAVIT A PÍT ABSINT

Teď, když už víte, co je absint zač, odkud pochází a jak se vyrábí, vás nejspíš napadá další otázka: „Jak ho mám vlastně pít?“ Možností je spousta, ale za klasický způsob vychutnání absintu se považuje takzvaný „Absinthe Drip“, tedy pomalé odkapávání vody. Podívejte se, jak na to!

Klasická příprava absintu

1. Nalijte jednu část absintu do vychlazené sklenice. Skvěle poslouží sklenice na parfait, která dodá nápoji elegantní vzhled, ale úplně postačí i sklenice na víno (nebo v podstatě jakákoli jiná sklenice).
2. Na sklenici položte děrovanou lžičku a na ni kostku cukru tak, aby ležela přímo nad otvory.
3. Pomalu nechte 3–5 dílů studené pramenité vody stékat přes kostku cukru do absintu. Nápoj se při tom lehce zakalí.
4. Promíchejte a sklenici podávejte na krajkovém ubrousku nebo na podšálku.
5. Vychutnejte si ho!

Poznámka: Někteří milovníci absintu si kostku cukru nejprve pokapou absintem a zapálí, aby se cukr zkaramelizoval, a teprve potom ji uhasí studenou pramenitou vodou. Klidně to vyzkoušejte – tomuto absintovému rituálu to dodá trochu hravosti a efektní podívanou.

ABSINTOVÉ KOKTEJLY

Možností je spousta, ale my jsme je zúžili jen na ty nejzajímavější. Tady je pár skvělých koktejlů, ve kterých hraje absint hlavní roli opravdu nečekaným způsobem.

1. DEATH IN THE AFTERNOON

Tento koktejl pochází od nikoho menšího než samotného Ernesta Hemingwaye. Nejde jen o nápoj pojmenovaný po jeho knize – skutečně ho sám vymyslel a pojmenoval pro publikaci se slavnými koktejlovými recepty. Jeho pokyny byly prosté: „Nalijte jednu odměrku absintu do sklenky na šampaňské. Dolijte vychlazeným šampaňským, dokud nápoj nezíská jemně opalizující, mléčný vzhled. Tři až pět těchto koktejlů popíjejte pomalu.“ My ale rozhodně doporučujeme držet se raději jen jednoho najednou.

2. ABSINTHE SAZERAC

I když absint není hlavní složkou, v tomhle koktejlu hraje klíčovou roli. Nejprve si v míchací sklenici smíchejte žitnou (rye), rozdrcenou kostku cukru, dva střiky Peychaud’s Bitters a led. Potom vezměte vychlazenou sklenici typu Old Fashioned, nalijte do ní trochu absintu, vnitřek sklenice jím vypláchněte a přebytek vylijte. Do takto připravené sklenice přeceďte zbytek ingrediencí. Nakonec nad nápojem vymačkejte plátek citronu, kůrou potřete okraj sklenice a podávejte.

3. GREEN BEAST

Tento koktejl skvěle poslouží i jako bowle na vaši příští párty. Do velké mísy smíchejte stejné díly absintu, limetkové šťávy a cukrového sirupu. Poté přilijte pět dílů studené vody a přidejte na tenké plátky nakrájenou okurku. Nejlepší je podélně ji rozkrojit napůl a lžičkou vydlabat měkkou, semínkovou část. Nakonec pomocí mandolíny nebo škrabky na brambory nakrájejte dlouhé, téměř papírově tenké proužky.

4. ABSINTHE SUISSESSE

Snídaně! Ideální chvíle vytáhnout absint, co říkáte? Ve skutečnosti ano! V tomhle drinku se panák absintu kombinuje s vaječným bílkem, smetanou a mandlovým sirupem zvaným orgeat. V New Orleansu můžete narazit na lidi, kteří si ho ráno dávají místo kávy.

5. CHRYSANTHEMA

Tahle kombinace není zrovna běžná. Koktejl se míchá z benediktinského likéru, suchého vermutu a absintu. Vzhledem k tomu, kolik chutí každý z těchto destilátů má, je tenhle drink jako celý ples tanečníků dokonale sladěných do jednoho rytmu.

Jak si vyrobit absint s domácí DIY sadou