Může absint vyvolat halucinace?

Absint je proslulý alkoholický nápoj, který si spojujeme hlavně s umělci z evropského 19. a počátku 20. století. Co ale vlastně absint je, je skutečně psychedelický a dá se vůbec připravit doma?

JAK SE ABSINT VYRÁBÍ?

Absint, přezdívaný také zelená víla (la fée verte), může mít různé odstíny zelené, ale někdy je úplně bezbarvý. Jeho výroba se podobá výrobě ginu – byliny, jako je třeba pelyněk, se nejprve macerují v základním alkoholu a poté se znovu destilují, aby se odstranila výrazná hořkost. Pokud je absint při stáčení čirý, označuje se jako „blanche“ nebo „la bleue“.

Tradičnější druhy absintu získávají svůj charakteristický smaragdový odstín druhotnou macerací s dalšími rostlinami, například yzopem či mátou peprnou. Oleje, sekundární metabolity a chlorofyl z těchto bylin dodávají nápoji typickou zelenou barvu. Tato fáze výroby nápoji propůjčuje komplexnější chuť a považuje se za důležitou součást procesu zrání.

Historie a rizika absintu

Dějiny absintu jsou nerozlučně spjaté s umělci, kteří si ho zamilovali, i s legendami, které se kolem něj vytvořily. Pelyněk pravý, jedna z hlavních složek tohoto nápoje, pochází z oblasti Val-de-Travers ve Švýcarsku a básník a umělec Arthur Rimbaud ho nazýval „pelyněk ledovců“.

První doložená zmínka o absintu pochází z roku 1792 od švýcarského lékaře Pierra Ordinairea. Ten pro něj zavedl pojmenování „la fée verte“ – Zelená víla – a předepisoval ho jako všelék na všechno od epilepsie přes ledvinové kameny až po dnu. O něco později se však z absintu stal nejmódnější nápoj pařížské Belle Époque (zhruba od poloviny 19. do počátku 20. století). Spisovatelé, jako Rimbaud či Oscar Wilde, v něm viděli svou múzu; Wilde dokonce popisoval své halucinace po jeho požití. Malíři jako Manet a Picasso pomohli nápoj natolik proslavit, že se tradiční pařížská pátá hodina – čas na aperitiv – začala říkat Zelená hodinka.

Tak kde a jak se to všechno pokazilo?

Kořeny celého příběhu vedou zpět do Švýcarska. V roce 1905 vypil jednatřicetiletý farmář Jean Lanfray obrovské množství vína, koňaku, brandy, crème de menthe a samozřejmě také dva sklenky absintu – a to téměř nalačno, protože měl v sobě jen jeden sendvič. Úplně zmožený alkoholem se vrátil domů a zabil svou ženu i jejich dvě děti.

V té době výrazně sílilo abstinenční a prohibiční hnutí. Když se zpráva o této vraždě rozšířila, veřejné mínění se začalo obracet proti absintu. Výsledkem byla petice s 82 000 podpisy požadující, aby byl tento nápoj zakázán – a úřady jí vyhověly. Ve Spojených státech byl absint zakázán v roce 1908 a znovu v roce 1915. Francie zákaz zavedla v souvislosti s první světovou válkou. Tvrdilo se, že absint „degraduje obyvatelstvo“ a že jeho pití je nepatriotické, protože pochází ze Švýcarska.

Absint byl zakázán v USA i v řadě evropských zemí, například ve Francii, Nizozemsku, Rakousku, Švýcarsku, Belgii a Maďarsku. V některých regionech platily zákazy téměř celé století. Teprve v roce 2007 přijaly USA zákon, který znovu povolil téměř veškerý absint k prodeji v barech a ke konzumaci. Výjimku tvoří jen absint obsahující látku zvanou thujon – neurotoxin, který může ve vyšších dávkách vyvolat zmatenost a epileptické křeče a bývá spojován i s dalšími příznaky, jako je závratě, halucinace a bludy.

Proč si lidé myslí, že absint vyvolává halucinace?

Zatímco Francouzi považovali absint za múzu umělců, za přetrvávající mýtus o tom, že absint vyvolává halucinace, vděčíme irskému spisovateli Oscaru Wildovi. Jedné noci, po pořádné dávce piva a absintu, se Wilde vydal domů. Když se snažil projít ulicemi, podíval se na své nohy a zdálo se mu, že mu z nich vyrůstají tulipány, které se při chůzi ovíjejí po celém těle. Tulipány byly čím dál jasnější, pestřejší a až znepokojivě živé – dokud několikrát silně nemrkl a vidiny se nerozplynuly.

Přestože neexistuje žádné jiné věrohodné vysvětlení než prosté těžké opilství, Wilde trval na tom, že za jeho vidinami stál absint. I díky tomu se dále živí legenda o mimořádné síle tohoto destilátu. A protože Wilde patřil k tehdejší společenské smetánce, přispěl tak k ještě větší oblibě absintu mezi umělci a literáty.

To ale neznamená, že byl absint zcela neškodný. Problém však většinou netkvěl v samotném nápoji, nýbrž v příměsích, které se často přidávaly do laciných variant, aby vypadaly lákavěji.

MŮŽE ABSINT ZPŮSOBOVAT HALUCINACE?

Eh, vlastně ne.

Složka v absintu, která vzbuzovala nejvíc kontroverzí, se jmenuje thujon – přírodní látka obsažená v pelyňku. Dnešní výroba absintu se řídí předpisy, podle nichž musí být thujon z nápoje odstraněn, aby byl výsledný produkt legální.

Pravda je taková, že ve vysokých dávkách může být thujon potenciálně jedovatý. V silně koncentrované podobě, například v redukovaném oleji nebo tinktuře, může thujon ovlivňovat kyselinu gama-aminomáselnou (GABA). Neurotransmiter GABA se podílí na pocitech euforie i dysforie, sám o sobě však halucinace nevyvolává – pokud tedy dotyčný už nemá nějaké předchozí psychické potíže. Předávkování thujonem může vést ke ztrátě motorických schopností, ke křečím a záchvatům. Množství thujonu v tradičním absintu je však při rozumné konzumaci jen zřídka škodlivé. Aby si člověk thujonem opravdu ublížil, pravděpodobně by ho dříve skolila otrava alkoholem než otrava samotným thujonem.

Luke Sumpter

Luke Sumpter vystudoval klinické zdravotní vědy (BSc Hons) a už více než sedm let se profesionálně věnuje psaní a žurnalistice na pomezí konopí a vědy. Spojuje tak svou akademickou průpravu s vášní pro pěstování rostlin.

Přečíst celý životopis