Je konopí návykové?

Už od doby vlády Richarda Nixona se lidé u moci snažili přesvědčit veřejnost, že marihuana je nebezpečně návyková. Šířili představu, že stejně jako heroin, crack nebo jakákoli jiná droga stačí jediný šlukan — a od té chvíle jako byste svou duši prodali ďáblu.

Dnes je samozřejmě celkový postoj k marihuaně mnohem méně negativní a paranoidní. V některých případech to ale může být i přestřelení, protože řada lidí je dnes přesvědčena, že marihuana vůbec žádný návykový potenciál nemá. To bohužel není pravda, ale zároveň to neznamená, že měl Nixon pravdu. Pojem závislost je mnohem složitější, než si většina lidí uvědomuje, a existuje víc typů závislosti, které je potřeba rozlišovat, pokud chceme skutečně pochopit, jakou má konopí návykovost.

CO JE TO ZÁVISLOST

Abychom se v této debatě mohli posunout dál, potřebujeme si nejprve ujasnit, co vlastně závislost znamená. Stejně jako u jiných onemocnění je užitečné dívat se i na různé fáze, ve kterých se závislost postupně rozvíjí.

TEORETICKÝ MODEL ZÁVISLOSTI

Jak popisují výzkumníci Koob a Volkow, závislost je určena čtyřmi základními znaky. Především má chronicky se vracející průběh – může se znovu objevit i ve chvíli, kdy se zdá, že odezněla. Dále ji charakterizuje vytrvalé vyhledávání a užívání drogy, neschopnost ovlivnit množství nebo frekvenci užívání a výskyt negativních emocí ve chvíli, kdy látku není možné získat.

Když se všechny tyto projevy objevují současně, považuje se daný člověk za závislého na své zvolené látce. Za závislého je přitom považován i v případě, že je aktuálně v abstinenci, pokud tyto vzorce chování dlouhodobě vykazoval v minulosti.

Tři fáze závislosti

Model Kooba a Volkow popisuje rozvoj závislosti ve třech po sobě jdoucích fázích. Začíná stadiem záchvatitého užívání/intoxikace, pokračuje fází odvykání/negativní prožívání a vrcholí stádiem posedlosti/očekávání.

Fáze záchvatitého užívání/intoxikace se vyznačuje několika neurologickými projevy. V první řadě je patrná výrazně zvýšená impulzivita ve vztahu k užívání drogy a časté nutkání brát ji i přes zjevně negativní následky. Druhým typickým znakem je výrazné uvolňování dopaminu v určitých situacích — konkrétně v momentech, které si mozek spojil s užíváním drogy. Dělá to proto, aby tě znovu „postrčil“ k jejímu užití.

Fáze odvykání/negativní prožívání, kterou spouští tzv. opponentní procesy po období nadměrného užívání, má opět řadu neurologických projevů. Systém odměny v mozku se nastaví tak, že běžné nenávykové podněty musí být mnohem silnější, aby vyvolaly stejný pocit uspokojení. Jednoduše řečeno, je mnohem těžší se namotivovat k činnostem, které s drogou nesouvisejí. Zhoršuje se i schopnost regulovat emoce, zejména ty negativní. Typicky se objevuje zvýšený neklid, dysforie, pocity fyzické nepohody a chronická podrážděnost.

Po odeznění odvykacích příznaků přichází fáze posedlosti/očekávání, ve které hrozí největší riziko relapsu. To souvisí se třemi klíčovými změnami v mozku. Stejně jako dříve se mozek stává mnohem citlivější na jakékoli podněty z prostředí, které si spojuje s drogou. V těchto situacích uvolňuje více dopaminu, ale naopak reaguje slaběji na běžně pozitivní podněty, které s drogou nemají nic společného. A aby toho nebylo málo, zároveň se zhoršuje schopnost brzdit chování, které je z dlouhodobého hlediska zjevně škodlivé.

ZÁVISLOST NA TRÁVĚ — FYZICKÁ, NEBO PSYCHICKÁ?

Když už víme, jak závislost vypadá, můžeme se zaměřit na jednotlivé typy. Je užitečné rozlišovat mezi fyzickou a psychickou závislostí. Fyzická závislost, jak ji běžně chápeme, znamená, že si mozek a tělo zvyknou na látku natolik, že ji potřebují k dalšímu fungování a přežití. Když ji přestanete užívat, tělo začne být „nemocné“, dokud si nevezmete další dávku. To se ale děje hlavně u látek s vysokým návykovým potenciálem, jako je heroin, pervitin nebo nikotin.

Psychická závislost je něco jiného. Nejde o to, že by tělo látku nezbytně potřebovalo, ale o silné vnitřní puzení ji znovu a znovu užívat. Tělo se bez ní obejde, ale mozek vás přesvědčuje o opaku. A nemusí jít jen o drogy – podobný vzorec chování se může objevit u jídla, cvičení v posilovně nebo třeba u práce. Pokud na danou věc myslíte většinu dne, děláte ji nadměrně a tohle nutkání vám začne rozkládat běžný život, je velká pravděpodobnost, že jste na ní psychicky závislí. Není to obvykle tak ničivé jako těžká fyzická závislost, ale stále jde o závislost.

Marihuana sama o sobě neobsahuje klasické „tvrdě návykové“ látky, přesto se může stát ústředním bodem psychické závislosti. Nesmíří vás s tak závažnými následky jako závislost na alkoholu, heroinu nebo pervitinu, problémy ale i tak nastat mohou. Může klesat motivace dělat jiné věci a postupně se zhorší schopnost fungovat bez jointu. A aby toho nebylo málo, u velmi častých uživatelů se při vysazení mohou objevit i tělesné projevy, jako jsou zažívací potíže nebo ztráta chuti k jídlu.

Jak může marihuana vést k závislosti

Jak tedy člověk vlastně skončí závislý na marihuaně? Často to začíná úplně nevinně – jako občasná zábava s partou. Jakmile máš nějaké vlastní peníze a nikdo ti moc nekouká pod ruce, můžeš si začít pořizovat zásobu domů. A když je tráva neustále po ruce, snadno se z ní stane způsob, jak zvládat každodenní negativní emoce.

V tu chvíli už to začíná být vážnější. Pravděpodobně ji začneš kouřit každý den, časem třeba i několikrát denně. A většinou nezůstaneš u stejného množství. Stejně jako u jiných drog si tělo vybuduje toleranci a odměňovací systém v mozku se mění. Jak dávky zvyšuješ, potřebuješ víc a víc, abys dosáhl stejného uspokojení jako na začátku.

To ovšem neznamená, že každý, kdo denně užívá konopí, má automaticky zničený život. Mnoho lidí to zvládá bez zásadních problémů. Ti, kteří mají slabší vůli (nebo horší zdravotní stav), jsou ale v mnohem rizikovější situaci.

PORUCHA ZPŮSOBENÁ UŽÍVÁNÍM KONOPÍ

Tato nepříjemná situace má dokonce svůj název: porucha užívání konopí. Člověk je považován za někoho s touto poruchou (CUD), pokud konopí užívá stále dokola, i když mu to zjevně škodí na zdraví a narušuje mu to běžný život. Může ho spotřebovávat víc, než by chtěl, nebo se už v minulosti zkoušel přestat a neuspěl. U lidí s CUD se také často objevuje selhávání v pracovních či společenských povinnostech a trávení velké části času sháněním konopí.

Možná vám to zní povědomě – jde totiž o stejné ukazatele, které se sledují u jakékoli jiné závislosti. Podíl závislých mezi uživateli je sice výrazně nižší než u tvrdších drog, to ale neznamená, že bychom problém měli zlehčovat. Ve vzácných případech může nadměrné a nerozumné užívání konopí vážně zasáhnout do zdraví i celkového fungování člověka.

Závislost na trávě vs. zneužívání

Než se do toho pustíme hlouběji, je dobré rozlišit různé typy lidí, kteří užívají konopí denně. Ne všichni mají automaticky problém, jak si hned ukážeme, ale problém nastat může, pokud si nedají pozor.

OD BĚŽNÉHO UŽÍVÁNÍ KONOPÍ K TOLERANCI, ZÁVISLOSTI A ABSTINENČNÍM PŘÍZNAKŮM

Jak už jsme si řekli, všechno obvykle začíná příležitostným užíváním. Když pak má člověk ke konopí snazší přístup, může kouřit dost dlouho na to, aby si vybudoval toleranci. Pokud se k většímu množství nedostane, jednoduše se smíří s tím, že běžná dávka už neúčinkuje tak silně. Když ale k dalšímu konopí přístup má, pravděpodobně začne dávku zvyšovat, aby znovu cítil stejné „opuštění“, jako dřív. Tím ovšem tolerance rychle roste a postupně se vytváří závislost.

Právě tady se ale mohou cesty rozdělit. Například člověk, který kouří každý den, ale netrpí kvůli tomu žádnými sociálními, pracovními ani zdravotními problémy, se obvykle nepovažuje za někoho, kdo konopí zneužívá. Může být závislý, ale pokud to jeho život viditelně nepoškozuje, nebývá to vnímáno jako zásadní problém.

Ten samý člověk ale může, pokud si nedá pozor, začít vynechávat důležité události nebo povinnosti jen kvůli tomu, aby si mohl zakouřit. Nebo se u něj mohou rozvinout zdravotní potíže přímo ze samotného kouření. Pokud se takové věci začnou dít a dotyčný nedokáže s kouřením přestat, mluvíme už o zneužívání konopí.

Abstinenční příznaky se mohou objevit v obou případech, ať už někdo užívá denně relativně bezpečně, nebo rizikově. U člověka, který konopí zneužívá, však bývá odvykání podstatně nepříjemnější. Ani tak se ale nedá srovnávat s abstinencí po heroinu nebo metamfetaminu.

Závislost na konopí — závěrečné úvahy

Odpověď na otázku z nadpisu zní: ano, na konopí je možné si vypěstovat závislost. Ve srovnání s tvrdými drogami, jako je heroin nebo pervitin, případně i s nikotinem a alkoholem, je ale závislost na konopí obecně méně častá a obvykle mívá mírnější průběh.

Pokud se vám daří udržet si v pořádku osobní i pracovní život a staráte se o své zdraví, není žádný zásadní důvod, proč si občas nedopřát trochu zeleného. Na druhou stranu, víte-li o sobě, že máte sklon k závislostem nebo slabou vůli vůči návykovým látkám, je na místě se nad užíváním znovu zamyslet. Jak připomínají pracovníci výdejen i reklamy na konopí: užívejte zodpovědně.

Steven Voser

Steven Voser je nezávislý novinář zaměřený na konopí s více než 6 lety zkušeností s psaním o všem, co se týká trávy – od toho, jak ji nejlépe pěstovat a užívat, až po rychle se rozvíjející odvětví a nejasnou právní situaci, která ho obklopuje.

Přečíst celý životopis