Lov lysohlávek: Terénní průvodce

Venkovská krajina je pro každého houbaře hotový ráj. Magic mushrooms rostou ve volné přírodě na spoustě míst a jen čekají, až si jich někdo všimne. Rozlišit lysohlávky od ostatních hub, z nichž některé mohou být nebezpečně jedovaté, ale vůbec není jednoduché.

Pro většinu lidí vypadají všechny houby skoro stejně, a tak asi nepřekvapí, že obava ze záměny mnohé odradí od toho, aby si své magické zásoby sbírali sami. K úspěchu je potřeba dobrá příprava, znalosti a v neposlední řadě trpělivost. Následující přehled by vám měl s těmito nároky alespoň částečně pomoci.

Slůvko na závěr

Jak už bylo řečeno, sběr hub může být nebezpečný. Některé druhy hub obsahují látky, které mohou vážně poškodit zdraví, vést k selhání orgánů, a dokonce k úmrtí. Proto by se následující průvodce měl používat jen jako teoretický základ pro ty, kteří se o sběr lysohlávek zajímají.

Pokud to myslíte vážně, důrazně doporučujeme přihlásit se na kurz nebo se přidat ke skupině, která se věnuje sběru planě rostoucích hub – samozřejmě se nezmiňujte, že vaším cílem je hledání psychedelických druhů. Získáte tak kontakty v komunitě houbařů a hlavně praktické zkušenosti při sběru mnoha druhů jedlých hub, čímž si rozšíříte znalosti, které vám později mohou pomoci i při hledání lysohlávek.

Právní úprava sběru hub se navíc liší stát od státu, a to zvlášť v případě čerstvých hub obsahujících psilocybin. Ujistěte se proto, že znáte právní situaci ve vaší zemi či regionu, a dodržujte ji.

Zamnesia nenese žádnou odpovědnost za jakýkoli následek plynoucí ze zneužití tohoto teoretického průvodce.

Základy hledání lysohlávek

Teď, když jsme vás dostatečně varovali, pojďme se pustit do samotných informací. Především je potřeba říct, že určit přesnou odrůdu houby může být nesmírně obtížné – a to i pro zkušeného houbaře. Proto se většina začátečníků zaměřuje spíš na rod hub.

Rod je skupina druhů, které sdílejí podobné znaky. Typickým příkladem je rod lysohlávek, tedy Psilocybe. Pokud se nováček naučí poznat konkrétní rod, má mnohem větší šanci najít to, co hledá, aniž by riskoval otravu. Odtud může své znalosti postupně rozšiřovat.

Určení rodu houby stojí na dvou hlavních úkolech. Nejprve je potřeba popsat její vzhled, a následně zanalyzovat vlastnosti jejího výtrusného otisku. Jako skvělá pomůcka slouží atlas hub – využijete ho přímo v terénu i při pořizování výtrusných otisků.

Kdy začít hledat

Nejlepší období na hledání lysohlávek je vlhké, chladnější podzimní počasí – nikoli jaro. V létě bývá větší horko a sucho, což nutí mycelium lysohlávek pracovat na plné obrátky a rozšiřovat svůj podzemní systém vláken. Když pak nastoupí deštivější podzim, mycelium lysohlávek je připravené prudce nasadit plodnice – houby jsou pak mnohem hojnější a snáz se hledají. Houby se sice dají najít kdykoli, když je delší dobu vlhko, ale skutečná houbařská sezóna začíná až po létě.

Místo, místo, místo

Nemá moc smysl jen tak vyrazit do nejbližšího lesa a doufat, že cestou narazíte na lysohlávky – s největší pravděpodobností se jen unavíte a odejdete zklamaní. Pokud chcete mít při hledání šanci na úspěch, musíte vědět, v jakém prostředí tyto houby obvykle rostou.

Některé druhy rodu Psilocybe například preferují vlhká louková stanoviště, často tam, kde se vyskytuje kravský trus, zatímco jiné druhy téhož rodu vyrůstají raději z trouchnivějícího dřeva a shnilých klád. Když si vyberete pár konkrétních druhů, které chcete hledat, a naučíte se, kde rostou, může být sběr mnohem cílenější – místo bezcílného bloudění krajinou a spoléhání na náhodu.

Detailní pozorování zblízka

Jakmile si začnete myslet, že jste narazili na lysohlávky, po kterých pátráte, je čas detailně zaznamenat jejich vzhled. Rostou houby v trsech ze společné báze, nebo jednotlivě? Jak jsou velké? Jakou mají strukturu povrchu? Jsou slizké, nebo suché? Křehké, nebo tuhé? Jsou pod kloboukem patrné lupeny? Jsou husté, nebo řidší? Jak vypadají třeň a klobouk? Jakou barvu má místo, kde byla houba poškozena a vytvořila otlak?

Tohle všechno jsou zásadní otázky pro správné určení houby – a i zkušení mykologové si u nich někdy nejsou stoprocentně jistí. Právě proto je další krok, odebrání výtrusného otisku, tak důležitý. Nikdy se nespokojujte s tím, že „od oka“ to vypadá správně.

Pokud ale tápete už u základních znaků, mohou být velmi užitečné fotografie. Vyfoťte houbu jednak přímo tam, kde roste, a jednak udělejte detailní snímky jednotlivých částí plodnice. Fotky pak můžete nahrát na specializovaná houbarská fóra, kde se k nim mohou vyjádřit zkušenější sběrači.

Ani to ovšem neznamená, že by se dal výtrusný otisk přeskočit – fotky vám jen mohou dát hrubou představu, s čím máte tu čest, pokud jste úplně na pochybách. Internet je skvělý zdroj informací, ale rady cizích lidí berte vždy s rozumnou dávkou skepse: nikdo vám tam nic nedluží a úroveň znalostí se mezi uživateli výrazně liší.

Kontrola výtrusného otisku

Další fází je zjistit výtrusný otisk hub, které jste našli. Jde o vůbec nejdůležitější krok, ale nikdy by se do něj nemělo pouštět, dokud nejprve neprozkoumáte viditelné znaky houby.

Pro zhotovení výtrusného otisku vezměte plodnici, ostrým nožem odřízněte klobouk od třeně a položte jej lupeny dolů na list papíru. Pokud je u druhu, který sbíráte, známé, že má bílý nebo jinak světlý výtrusný prach, použijte černý papír.

Klobouk nechte asi 30–60 minut v klidu. Poté jej opatrně sejměte. Na papíře by měl zůstat dobře patrný otisk. Podle barvy a hustoty výtrusného otisku lze často už pouhým okem určit rod houby, zvlášť když informace zkombinujete s analýzou jejích morfologických znaků. K přesnému určení konkrétní odrůdy nebo druhu však obvykle potřebujete mikroskop a podrobnější znalosti.

Výtrusné otisky lze odebírat i ve sterilním prostředí a dlouhodobě je uchovávat. To se hodí, pokud chcete otisk ukázat někomu dalšímu pro potvrzení určení. Stejně tak se může hodit, pokud si chcete vypěstovat vlastní kulturu houby pro další pozorování a analýzu, protože ze sterilních otisků lze připravit stříkačky se sporami.

Zobrazit příslušenství a pěstitelské potřeby

NEBEZPEČNÉ HOUBY

Existují doslova tisíce různých druhů hub a z tohoto obrovského množství je jedovatých jen několik stovek – a několik desítek z nich může být smrtelně nebezpečných. Každý houbař, ať už se zajímá o běžné nebo magické houby, by proto měl být maximálně opatrný. I když je skutečně jedovatých druhů relativně málo, existují – a některé z nich jsou velmi rozšířené. Otrava houbami rozhodně není nic příjemného a může vám znechutit koníček, který je jinak zábavný, naplňující a navíc vás vytáhne ven do přírody!

Mějte na paměti, že tento základní rámec pro sběr hub je určený hlavně jako teoretický podklad pro studijní účely, případně jako doplněk při účasti na výpravách s zkušenou a profesionální skupinou houbařů, kteří vás dokážou vést a systematicky rozšiřovat vaše znalosti.

Klíčem je nastudovat si znaky jednotlivých rodů opravdu do hloubky – odtud se můžete bezpečně posouvat dál. Vyrážet na houby bez dozoru zkušeného „veterána“ je risk a plně na vlastní nebezpečí. Přejeme mnoho úspěchů při (potenciálním) houbaření! Ať je váš košík plný a především – ať je jeho obsah opravdu účinný!

Luke Sholl

Luke Sholl už více než deset let píše o konopí, wellness potenciálu kanabinoidů a pozitivním vlivu přírody. Spolupracuje s několika médii zaměřenými na kanabinoidy a publikuje různorodý digitální obsah podpořený hlubokými technickými znalostmi a pečlivým výzkumem.

Přečíst celý životopis