
Lysohlávky jsou ceněné pro své výrazné psychoaktivní účinky – vyvolávají silní halucinace, euforii, změněné myšlenkové pochody a specifickou mentální jasnozřivost, jakou jiné látky jen těžko nabízejí. Níže se podrobněji podíváme na magické houby, jejich různé způsoby užití, možnosti pěstování a spoustu dalšího.
V dužnině lysohlávek se skrývají hluboká tajemství vědomí, která čekají, až je odemkneme. Tyto organismy lidstvo fascinují svými psychoaktivními látkami už od pradávna – a dnes si je můžete vypěstovat v pohodlí domova. Zjistěte, co těmto houbám propůjčuje jejich „magii“, a objevte vše podstatné o užívání i domácím pěstování lysohlávek.

Lysohlávky jsou většinou houby z rodu Psilocybe, kterých je dnes známo dobře přes sto druhů. Psychoaktivní látky ale obsahují i další rody, například Gymnopilus a Panaeolus. „Magickými“ se tyto houby stávají proto, že v sobě mají psychoaktivní alkaloid psilocybin.
Jsou proslulé tím, že navozují hluboké psychedelické prožitky. Různé kultury na celém světě je používají už tisíce let – důkazy o tradičním užívání najdeme od Indie až po Jižní Ameriku a na mnoha místech mezi tím.
Z různých důvodů se z lysohlávek staly velmi kontroverzní houby a někteří lidé z nich mají téměř panický strach. Dokládá to i jejich trestněprávní status ve většině zemí světa.
Situace se ale mění. Jak výzkum jejich možných přínosů rychle postupuje, staré mýty o těchto tajemných organismech postupně mizí a vznikají zcela nové pohledy na věc.
Možná proto jste tady. Pokud hledáte stručný a přehledný souhrn faktů o lysohlávkách (magic mushrooms), jste na správném místě.

Vzhledem k obrovskému množství známých druhů lysohlávek a jejich rozmanitosti neexistuje jedna univerzální odpověď na tuto otázku. Slavná Psilocybe semilanceata, neboli „liberty cap“, má typický kuželovitý klobouk se špičkou na vrcholu. I když jde možná o nejcharakterističtější psilocybinovou houbu, rozhodně neodpovídá tomu, jak vypadají všechny.
Jedno mají však všechny lysohlávky společné – po sklizni modrají při otlačení. Děje se tak kvůli vzniku pigmentů při oxidaci psilocybinu.
Některé houby jsou nízké a zavalité, jiné zase vysoké a štíhlé. Některé odrůdy rostou na trusu, jiné na trouchnivějícím dřevě a další se ukrývají v trávě. Pokud se tedy chystáte na sběr, musíte si být naprosto jisti, co trháte. Záměna za nesprávný druh může být smrtelně nebezpečná.
Stejně tak si ověřte, že hledaný druh vůbec roste ve vašem okolí. Překvapivě často se lidé vydávají hledat houby, které se přirozeně vyskytují jen na jiném kontinentu!

Za vůbec nejsilnější druh lysohlávek je považována Psilocybe azurescens. Ve volné přírodě roste pouze na jihozápadním pobřeží USA – především v Kalifornii a Oregonu.
V průměru obsahuje 1,78 % psilocybinu a 0,38 % psilocinu. Pro srovnání, nejrozšířenější druh lysohlávek, Psilocybe cubensis, obvykle obsahuje kolem 0,63 % psilocybinu a 0,6 % psilocinu. Díky téměř trojnásobnému množství psilocybinu je zřejmé, proč je azurescens tak extrémně silná.
Na síle účinku ale nezáleží jen na obsahu psilocybinu a psilocinu. I když právě tyto dva alkaloidy hrají zásadní roli, další látky typické pro některé druhy mají výrazný vliv na charakter a kvalitu tripu.
Psilocybe azurescens je například nejen mimořádně potentní, ale také proslulá velmi „čistým“ účinkem. Naopak jiné, papírově slabší druhy – jako třeba Psilocybe semilanceata – mohou vyvolávat výraznější vizuální efekty, takže subjektivně mohou působit intenzivněji.

Jakmile se psilocybin dostane do těla, přemění se na psilocin – látku, která je zodpovědná za psychoaktivní účinky. Psilocin pak především působí na serotoninové receptory v mozku.
Zároveň snižuje vliv výchozí sítě mozku (default mode network, DMN) na vědomé prožívání. Tato část mozku se považuje za jakýsi „dozor“ nad ostatními funkcemi a funguje jako filtr. Pod vlivem magických lanýžů a lysohlávek se některé oblasti mozku dokážou tomuto filtru částečně vyhnout a komunikují spolu přímo. Spolu se zvýšenou hladinou serotoninu se právě takto pravděpodobně rodí psychedelický „trip“.
Některé předběžné výzkumy dokonce naznačují, že lysohlávky mohou navodit „zvýšený“ stav vědomí.
To, za jak dlouho začnou účinky, závisí na tom, jak lysohlávky užijete. Když je rozžvýkáte a sníte, obvykle se první nástup dostaví zhruba po 30–60 minutách. Pokud si z nich uvaříte čaj, nástup bývá o něco rychlejší.
Při tzv. lemon tek (shot citronové šťávy smíchaný s houbami) se velká část psilocybininu přemění na psilocin už mimo tělo, takže vstřebávání je mnohem rychlejší. V takovém případě mohou účinky nastoupit už asi za deset minut.
Ať už lysohlávky užijete jakkoli, je dobré mít na paměti, že se musí nejdřív strávit. Pokud jste nedávno jedli, může nástup trvat výrazně déle a účinky budou celkově slabší. Vyplatí se proto několik hodin před užitím nic nejíst, jinak může být celý zážitek dost nevýrazný.

Trip na lysohlávkách obvykle trvá zhruba 3–4 hodiny, přičemž nejintenzivnější účinky nastupují přibližně po 90 minutách až dvou hodinách. Celkově můžete počítat s tím, že za 8 hodin bude zážitek v podstatě u konce. Ve většině případů ale budete po asi 6 hodinách už poměrně střízliví, i když se budete stále cítit jinak než obvykle.
Při použití lemon tek je nástup rychlejší a celková doba „rauše“ kratší, protože přeměna na psilocin umožňuje tělu látku zpracovat a odbourat rychleji.
Jedna z velkých výhod lysohlávek je, že na rozdíl od mnoha jiných drog nemívají tvrdý dojezd. Jak účinky začnou slábnout, můžete být trochu unavení, ale pocitově „čistí“. Přetrvávajícím dojmem z lysohlávek bývá (doufejme) spíše lehkost a spokojenost než klasická kocovina.
Účinné látky z lysohlávek zůstávají v těle poměrně krátkou dobu. V krvi a moči bývají nedetekovatelné zhruba po 24 hodinách. V vlasech však mohou stopy přetrvávat až šest měsíců. Stojí za zmínku, že většina běžných testů na drogy není navržena tak, aby zachytila psilocybin/psilocin.
Ne. Ve skutečnosti patří lysohlávky pravděpodobně k vůbec nejméně návykovým rekreačním drogám na světě.
I tak je ale důležité přistupovat k nim opatrně a používat je rozumně. Každá látka měnící vědomí může při neuváženém užívání zanechat dlouhodobé následky.

Účinky lysohlávek se mohou pohybovat od překvapivě jemných až po naprosto zahlcující – záleží na dávce i dalších okolnostech. Přesto je pod jejich vlivem spousta věcí, kterým se můžete věnovat. Jen je dobré zvolit takové aktivity, které na vás nebudou klást velké nároky.
Mějte na paměti, že lysohlávky silně ovlivňují vnímání smyslů, a proto jsou nejvhodnější aktivity, které jsou smyslově podnětné (nebo naopak nejhorší, pokud máte tendenci se snadno přetížit). Lidé se sice liší, ale trochu volného prostoru na pohyb obvykle pro trip prospívá a pobyt venku často podporuje příjemnou zkušenost.
Níže najdete několik doporučených aktivit na trip s lysohlávkami:

Lysohlávky se dají užívat mnoha způsoby a každý má své plusy i mínusy. Pokud je ale berete poprvé, je nejlepší je prostě sníst tak, jak jsou. Tento způsob je účinný, jednoduchý a bez zbytečných komplikací.
Lysohlávky můžete jíst čerstvé i sušené. Pokud je chcete konzumovat čerstvé, je potřeba je sníst velmi brzy po sklizni – jinak vám neuvěřitelně rychle zkazí. U sušených mějte vždy po ruce něco k pití!
Po čerstvých houbách se nástup účinků obvykle dostaví o něco dříve a také dříve odezní. Někteří lidé uvádějí, že podobně jako u lemon teku nastupují účinky z čerstvých hub intenzivněji než ze sušených. Jde však jen o osobní zkušenosti. Předpokládá se, že čerstvé houby obsahují více psilocinu než sušené, což vede k prudšímu a rychlejšímu nástupu tripu.
Lemon tek spočívá v rozdrcení sušených lysohlávek a v jejich namočení do citronové šťávy (nebo jiné podobně kyselé tekutiny). Kyselé prostředí urychluje přeměnu psilocybinu na psilocin – proces, který za běžných okolností probíhá v žaludku. Díky tomu je tělo schopné psilocin vstřebat rychleji, takže účinky nastupují dříve a často také výrazněji.
Pro úplné začátečníky se Lemon tek nedoporučuje. Samotné snědení hub bývá víc než dost silné a Lemon tek navíc může přinášet nevyrovnané a těžko předvídatelné výsledky. Pokud houby v citronu necháte macerovat příliš dlouho, psilocin se může začít rozkládat a ztrácet na účinnosti.
Protože účinky obvykle rychleji odeznívají, hodí se Lemon tek spíše pro velmi intenzivní, ale kratší výlety. Většina rekreačních uživatelů dává přednost mírně slabším, ale delším tripům.
Čaj z lysohlávek stojí někde na půli cesty mezi lemon tekem a klasickým pojídáním. Pro všechny, kteří po konzumaci hub trpí nevolností, může být čaj skvělou alternativou. Protože se z hub vyluhuje psilocybin, dají se účinné látky vypít, aniž byste museli jíst samotné plodnice. Zdá se, že za nevolnost u lysohlávek nejčastěji může chitinu v buněčných stěnách.
Další výhodou houbového čaje je, že ho můžete popíjet pomalu delší dobu, takže se účinky dostavují pozvolna.
Pokud chcete nápoj zesílit, můžete při přípravě přidat citron. Ten začne psilocybin předem přeměňovat a vy tak získáte chutnější a zředěnou verzi lemon teku.
Lysohlávky můžete užívat s jídlem i pitím. Jednou z možností je modrý houbový med. V tomto případě se nadrcené houby na několik týdnů zalijí medem, psilocybin se do něj postupně uvolní a med získá psychedelické účinky.
Podobně lze nadrcené houby smíchat s kávou a připravit si tak houbovou kávu. Zda vám to zní lákavě, je čistě věc vkusu. Pro milovníky kávy to může být jeden z nejpříjemnějších způsobů, jak lysohlávky užít. Pokud vám ale káva rozhazuje nervy nebo zrychluje myšlenky, nemusí být kombinace kávy a lysohlávek nejlepší nápad.
Někdo doporučuje přidávat lysohlávky na pizzu nebo do risotta. Ve skutečnosti je tím ale spíš znehodnocujete. I když to může působit jako zajímavý experiment, když budete lysohlávky jíst spolu s hutným jídlem, výrazně tím snížíte jejich účinek.
Ne. Psilocybin se při určité teplotě rozkládá (ještě dříve, než dojde k samotnému spalování), takže pokud se pokusíte lysohlávky kouřit, nedostaví se očekávaný účinek. Navíc vdechování houbových spor rozhodně není dobrý nápad.
Dávkování lysohlávek není žádná exaktní věda – vždy záleží jak na vás, tak na samotných houbách. Vaše tělesná hmotnost, metabolismus i předchozí zkušenosti výrazně ovlivní, jak silně na vás trip zapůsobí. Navíc menší houby mívají v přepočtu na hmotnost vyšší obsah psilocybinu. Gram drobných plodnic proto může být úplně jinak silný než gram obřích „monster“.
Potence se však neliší jen mezi jednotlivými houbami, ale často i dramaticky mezi jednotlivými druhy, jak už jsme si ukázali výše.
Přesně spočítat ideální dávku je kvůli těmto rozdílům dost oříšek. Jako rozumné vodítko ale můžete použít průměrně silné houby rodu cubensis a od nich se při odhadu dávky odrazit.
Pro člověka, který ještě nikdy nezkoušel lysohlávky, bývá dostačující dávka mezi 1 a 2 gramy. Většina lidí pocítí příjemné, nenáročné zhulení už kolem 1 gramu a na 2 gramech se dá mluvit o plnohodnotném tripu. Pod 1 g sice něco ucítíte, ale nebude to klasický „trip“. Nad 2 g si velmi pravděpodobně stále užijete, jen je potřeba počítat s tím, že s rostoucí dávkou může být účinek opravdu velmi intenzivní.
Při mikrodávkování se obvykle doporučuje užívat zhruba 0,3–0,5 gramu sušených lysohlávek každé 2 až 3 dny. Jde o nejčastěji používané orientační dávkování; mikrodávkování je ale stále poměrně nová praxe a mnoho lidí experimentuje, aby našli svou ideální „sladkou zónu“. Pamatujte jen na to, že při dlouhodobém mikrodávkování může být klasický trip obtížnější, protože mozek si na psilocybin rychle vytváří toleranci.
Chcete‑li si mikrodávku přizpůsobit své tělesné hmotnosti a konkrétnímu typu hub (čerstvé nebo sušené), použijte náš Magic Mushroom Dosage Calculator! Nejenže vám navrhne ideální mikrodávku, ale také vám pomůže určit nízké, běžné nebo vysoké dávkování lysohlávek.
Lysohlávky si můžete vypěstovat i doma – a může to být překvapivě jednoduché.
Nejjednodušší cesta vede přes pěstební sadu na lysohlávky. Tyto sady jsou navržené pro úplné začátečníky – stačí trochu vody a během pár týdnů můžete sklidit až 50 g vlastních sušených lysohlávek.
Pokud vás ale láká opravdová mykologie, můžete začít úplně od nuly. I když je tento postup delší a náročnější, může přinést velmi uspokojivý proces pěstování a neuvěřitelně vysoké výnosy.
Existuje několik metod, jak na to. Nejsnazší je takzvaný PF tek. Při něm se houby pěstují na „dortících“ ze substrátu, typicky z rýžové mouky. Zjednodušeně řečeno přidáte spory do sklenic se substrátem a počkáte, až prorostou (ve skutečnosti je postup mnohem komplexnější). Tato metoda je nejjednodušší, téměř nic nestojí a vystačíte si i s opravdu malým prostorem.
Různé variace tohoto postupu vám umožní přejít od malých „dortíků“ až k opravdu velkým pěstírnám. Z kolonizovaných dortíků můžete naočkovat rozsáhlé bloky substrátu a sklízet z nich doslova tisíce gramů hub.
Hlavním problémem při domácím pěstování lysohlávek je kontaminace. Prostředí, které milují lysohlávky, je totiž ideální i pro jiné houby, plísně a bakterie. Pokud tedy celý proces neprobíhá systematicky a v co nejsterilnějších podmínkách, může se velmi snadno zhroutit.
Aby lysohlávky vydržely co nejdéle, musí být opravdu důkladně usušené – úplně křupavé na lámání. Dá se toho dosáhnout prostým sušením na vzduchu na vhodném místě, například v dobře větrané skříni nebo sušárně. Ještě lepší volbou jsou kuchyňské sušičky potravin, které jsou ideální na sušení lysohlávek.
Na skladování je potřeba vzduchotěsná nádoba – jakákoli netěsnost dovolí vlhkosti proniknout dovnitř. Pokud je to možné, je vhodné přidat i sáček se silikagelem, který bude pohlcovat zbytkovou vlhkost v okolí.
Při správném usušení a skladování mohou lysohlávky vydržet i několik let, aniž by výrazně ztratily na účinku.
You might also like