Co je konsenzuální realita?

Realita je podivné a záhadné místo. Všichni v ní žijeme, ale ve skutečnosti vůbec nevíme, co je zač. A když si vezmeme drogy, můžeme své pevně zakořeněné představy o tom, co je „skutečné“, pořádně rozkolísat – a vyvolat tím víc otázek než odpovědí.

Pojem „konsenzuální realita“ se používá pro takovou podobu skutečnosti, na které se většina lidí ve střízlivém stavu shodne – jako na ten jeden společný svět, který údajně sdílíme. Jenže ho opravdu sdílíme? A nakolik je tahle konsenzuální realita vlastně skutečná?

V tomto článku se podíváme na různé přístupy ke konsenzuální realitě a na to, co nám o ní mohou napovědět drogy a jiné změněné stavy vědomí.

Co znamená pojem konsenzuální realita?

Pojem konsenzuální realita je poměrně obtížné přesně vymezit. Obecně však můžeme nabídnout dvě možné definice – podle toho, o jaký typ konsenzu se jedná.

Realistická realita

Nejprve si připomeňme původní význam tohoto pojmu: odkazuje ke světu takovému, jaký je sám o sobě – k tomu, co skutečně existuje nezávisle na naší zkušenosti. Většina lidí předpokládá, že mimo naši mysl existuje nějaký svět, ale zároveň uznává, že každá mysl tento svět prožívá trochu, někdy i velmi, odlišně. Jak tedy rozhodnout, které vlastnosti světa skutečně existují samy o sobě a které jsou subjektivní a závislé na mysli?

Jedním z nejzřejmějších způsobů, jak se o to pokusit, je hledat konsensus. Na čem se dokáže shodnout většina lidí? Shodujeme se například na tom, že voda je kapalina, protože ji všichni zažíváme jako něco, co má vlastnosti kapaliny – a věda umí tyto vlastnosti experimentálně potvrdit. Naopak se neshodneme na tom, že dřevo je kapalina, protože ho většina lidí vnímá jako pevnou látku.

Mohli bychom sice změnit používání jazyka a rozhodnout se, že „kapalina“ bude znamenat pevnou látku a naopak, ale nepředpokládáme, že by to samo o sobě změnilo povahu reality (Miller, 2021). Vodu i dřevo bychom nadále prožívali se stejnými vlastnostmi, jaké měly vždy.

Na základě konsensu tak můžeme vyvozovat určité závěry o pravé povaze reality nezávislé na naší mysli.

Sociální realita

V poslední době se prosazuje i sociologický přístup ke konzensuální realitě. Ten vychází z toho, že žijeme v určitých sdílených sociálních realitách – že prostřednictvím společenského konsenzu dospíváme k obecně uznávaným „pravdám“.

Jako příklad lze uvést vztah náboženství a vědy. Před několika sty lety v Evropě převažovalo přesvědčení, že vesmír stvořil křesťanský Bůh a že morální řád odvozený od tohoto Boha představuje univerzální pravdu. Dnes lidé obvykle vycházejí spíše z vědeckého obrazu světa a mnoho z nich teistický pohled zcela odmítá.

Obojí můžeme chápat jako sociální reality utvářené konsenzem, tedy širokou shodou. V takových případech můžeme předpokládat, že samotné vlastnosti světa „takového, jaký je sám o sobě“ se nemění jen proto, že se promění společenské názory na svět. Praktická realita, v níž lidé skutečně žijí, se však může proměnit zásadně.

Ve vztahu ke společnosti tedy pojem konzensus reality označuje sdílené normy, ideologie, hodnotové a názorové systémy i způsoby chování (Elder-Vass, 2013). Tyto skutečnosti se mohou měnit a nemusí odpovídat jediné „pravé“ realitě. Sociálně konstruované reality navíc mohou koexistovat – jak v různých částech světa, tak i v rámci jednotlivých států, měst či malých sociálních skupin.

Uvažujme třeba dvě zcela odlišné politické strany. V každé z nich panuje vnitřní shoda na tom, jak by se měla země vést, jaké zákony by měly platit, co je spravedlivé a podobně. Ani jedna z těchto realit přitom není sama o sobě „pravdivější“ než ta druhá.

Co je subjektivita?

Realita se obvykle chápe jako něco objektivního – něco, co je „samo o sobě pravdivé“ a nezávisí na tom, jak se na to kdo dívá. V protikladu k tomu stojí subjektivita, tedy to, co závisí na prožívajícím vědomí – nebo spíš: je to samotná mysl, která něco zakouší.

Například tvrzení, že voda je kapalina, bývá všeobecně přijímané a bere se jako objektivní vlastnost světa. Zatímco výrok, že voda je lahodný nápoj, je subjektivní. Neexistuje totiž žádný (téměř) všeobecný souhlas ohledně toho, jak moc je voda chutná, takže „lahodnost“ se nepovažuje za vlastnost, která patří vodě samotné, ale za prožitek člověka, který vodu pije.

Obráceně řečeno: lidé mohou zakoušet, že voda je kapalná, ale obecně se má za to, že kapalnost je vlastností samotné vody, nikoli samotného prožitku.

Je konsenzuální realita totéž co objektivní realita?

To vše nás přivádí k otázce: Je konsenzuální realita (v realistickém smyslu) skutečně světem takovým, jaký je objektivně?

Bohužel ani na tom nepanuje žádný konsenzus.

Pokud na chvíli odhlédneme od sociologického pohledu, existují v zásadě dva hlavní způsoby, jak konsenzuální realitu chápat.

Materialistický přístup

Materialisté vycházejí z toho, že svět je skutečný a nezávisle na nás existuje. I když mohou připouštět, že mysl ovlivňuje, jak svět vnímáme, obvykle zároveň předpokládají, že fyzický svět, jak ho zažíváme, je poměrně věrným obrazem skutečné reality. Toto přesvědčení je ještě silnější, když vezmeme v úvahu důkazy v podobě vědeckých měření a matematiky.

Stručně řečeno, materialisté považují konsenzuální realitu za objektivní realitu – alespoň pokud jde o hmotný svět. Minimálně věří, že objektivní realitu lze v zásadě odhalit prostřednictvím vědeckého konsensu, i když se nedomnívají, že je už dnes plně poznaná.

Idealistický přístup

Idealisté naproti tomu zastávají názor, že svět je produktem mysli. Někteří připouštějí, že existuje vnější, objektivní realita, ale tvrdí, že k ní nemáme přímý přístup; jiní existenci takové reality dokonce popírají. Podle těchto idealistů je (poznatelný) vesmír čistě mentální jev (Mellor, 2012). Pro účely tohoto článku však budeme vycházet z toho, že nějaký vnější svět skutečně existuje.

Idealistický přístup říká, že „svět o sobě“ nikdy poznat nemůžeme. To jediné, o čem můžeme něco vědět a na čem se můžeme shodnout, jsou naše prožitky tohoto světa. Pro idealistu je pravděpodobné, že každý jednotlivec zakouší svou vlastní, jedinečnou realitu. Tato realita se může ostatním realitám v lecčem podobat, zároveň se však v některých ohledech hluboce liší.

Vraťme se znovu k příkladu s vodou. Někteří lidé vodu milují, jiní ji nesnáší. Jak z toho vyvodit, jaká voda „ve skutečnosti“ je? I když se možná shodneme, že voda je kapalná, neshodneme se na všech jejích vlastnostech. Jak potom tvrdit, že když lidé mluví o vodě, mluví skutečně o téže věci, když má každý trochu jinou představu o tom, co „voda“ je?

Tento příklad může působit poměrně slabě, ale samotný přístup má dalekosáhlé důsledky pro to, jak chápeme realitu.

V důsledku z toho plyne, že i kdyby nějaká vnější, objektivní realita existovala, pro nás je ze své podstaty nepoznatelná. Pokud má každý z nás svou vlastní realitu, jak vůbec můžeme smysluplně uvažovat o tom, jak by mohla vypadat ta objektivní? Dokonce si nedokážeme představit svět, který by nikdo nezažíval, protože v našich představách má vždy barvy, zvuky a všechny ostatní vlastnosti světa, který je prožíván. Idealisté by proto řekli, že každý člověk žije ve své vlastní, individuální realitě – i kdyby tato nějakým způsobem vycházela z reality vnější.

Mohou obě pozice existovat zároveň?

Do určité míry je možné podržet si oba pohledy na realitu – a většina lidí to tak pravděpodobně dělá intuitivně. Můžeme předpokládat, že o pravé podstatě reality můžeme uvažovat a zkoumat ji pomocí matematiky a vědecké metody, a zároveň si uvědomovat, že každý z nás tuto realitu prožívá subjektivně a po svém.

Klíčový rozdíl spočívá v tom, zda člověk věří, že o vnější realitě můžeme vůbec něco opravdu vědět.

Jaké to má společenské důsledky?

Z hlediska společnosti má pojem konsenzuální reality zásadní dopady. V nejpraktičtější rovině se promítá hlavně do otázek práv a morálky.

Zabíjení je špatné. Nerovnost je špatná. Lidé by měli mít možnost milovat, koho chtějí.

Pro mnoho z nás jsou to neotřesitelná přesvědčení, z nichž vychází naše představa, jak má být společnost uspořádaná. Mnozí navíc předpokládají, že jde o naprosté pravdy, nikoli o subjektivní názory. Ale je to tak? Nejde nakonec „jen“ o společenský konsenzus, který se může změnit?

Před 100 lety se nerovnost považovala za zcela spravedlivou. Mýlili se lidé tehdy objektivně, nebo jednoduše žili v jiné konsenzuální realitě? A co ti, kteří tomu dnes stále věří – jsou objektivně na omylu?

Na tyto otázky je nesmírně těžké odpovědět a zcela přesahují rámec tohoto článku. Stojí ale za to zdůraznit, jak obrovskou sílu má společenský konsenzus. Umí spouštět revoluce, formovat celé generace a nakonec měnit svět. Jenže na čem jsou pro většinu z nás tato přesvědčení založená, kromě toho, že se na nich shodujeme? A jakou má samotná shoda hodnotu? Konsenzus se přece může kdykoli proměnit.

Co nám mohou drogy prozradit o povaze reality?

Není žádným tajemstvím, že psychotropní látky – zejména psychedelika jako lysohlávky, meskalinové kaktusy, LSD a DMT – zásadně mění naše vnímání reality. Co z toho ale můžeme vyčíst?

Vezmeme si drogu, v mozku se změní chemické procesy a svět kolem nás vypadá jinak – někdy až k nepoznání. Pokud je způsob, jakým realitu vnímáme, „jen“ výsledkem poměru různých neurotransmiterů, co to vypovídá o běžné, sdílené realitě všedního dne? Máme automaticky předpokládat, že střízlivá zkušenost je nějak „pravdivější“ než ta pod vlivem? A jak vlastně poznáme, která z nich se víc blíží nějaké vnější, na nás nezávislé realitě?

V jádru jde o spor mezi materialismem a idealismem. Materialista by tvrdil, že drogy samy o sobě skutečnou realitu nemění, a nejspíš by dodal, že střízlivý mozek je evolucí „naladěn“ tak, aby realitu vnímal alespoň poměrně věrně. Z toho pohledu by prožitky pod vlivem drog byly od té jediné skutečné reality ještě dál než naše běžné, střízlivé vnímání.

Idealista by naopak namítl, že obě roviny prožívání jsou stejně pravdivé i nepravdivé. Všechno, co kdy zakoušíme, jsou subjektivní reality – a pravdivost se tedy neodvíjí od vztahu ke kdovíjaké objektivní, v principu nedostupné realitě, ale od samotné zkušenosti tak, jak ji prožíváme.

Jaké drogy nejvíc promění vaše vnímání reality?

Všechny psychotropní látky nějakým způsobem mění naše vnímání reality. Některé z nich jsou ale ceněné právě proto, že nám odhalují, jak tvárná a proměnlivá realita může být. Mnohé z těchto látek používaly různé kultury už po tisíce let – a dodnes patří mezi velmi oblíbené.

Pokud chcete na chvíli vystoupit z běžně sdílené reality, můžete vyzkoušet například:

• Psilocybe mushrooms
• Kaktusy s meskalinem
• Šalvěj divotvorná
• DMT
• LSD

Extrakt ze šalvěje 20x

366

404,67 Kč

603,99 Kč

Extrakt ze šalvěje 20x

(366)

404,67 Kč

603,99 Kč

Realita: Co je vlastně skutečné?

Realita! Máme ji přímo před očima, slyšíme ji ušima a můžeme se jí dotknout rukama. A přesto ji nedokážeme pořádně popsat ani uchopit.

Co vlastně realita je? Jak ji máme definovat? Kolik různých realit existuje? A není to celé jen v naší hlavě?

Tohle jsou obrovské otázky s hlubokými, mnohovrstevnatými a nejistými odpověďmi. I když není jasné, zda konsenzuální realita odpovídá nějaké objektivní realitě, můžeme si být jisti jedním: shoda na tom, jaký je svět, ve kterém žijeme, má velký praktický význam.

Zároveň je zásadní pochopit, že sociální reality, v nichž žijeme, jsou konstrukty – nikoli objektivní skutečnosti. Když si to uvědomíme, získáváme schopnost je vidět a ovlivňovat; pokud jsme k nim slepí, snadno nás strhnou s sebou.

Max Sargent

Max píše už víc než deset let a v posledních letech se zaměřuje na novinařinu v oblasti konopí a psychedelik. Spolupracoval se společnostmi jako Zamnesia, Royal Queen Seeds, Cannaconnection, Semena Gorilla, MushMagic a mnoha dalšími, takže má zkušenosti s širokým spektrem celého odvětví.

Přečíst celý životopis