Měly by být psychedelika považována za lék?

Velká část světa si dnes začíná uvědomovat, že psychedelika mají léčebný potenciál. Jak tento trend sílí, tyto látky vstupují do hlavního proudu a společenské tabu kolem nich se postupně rozplývá.

Nabízí se však otázka: měli bychom na psychedelika nahlížet především jako na léky? V tomto článku budu tvrdit, že i když lze psychedelika využívat medicínsky, jejich potenciál sahá mnohem dál než jen k uzdravování. Pokud o nich přemýšlíme výhradně jako o lécích, ochuzujeme se o hlubší pochopení toho, čím tyto látky jsou a čeho mohou dosáhnout.

Co je to vlastně lék?

Pojem „medicína“ může označovat jak určitou praxi či soubor postupů, tak i látky, které se používají k léčbě zdravotních potíží. Níže uvádíme dva významy.

Zaprvé může medicína znamenat samotný výkon léčby nemoci nebo zranění – například když lékař vykonává lékařskou praxi. Cambridge Dictionary ji v tomto smyslu definuje jako „léčbu nemocí nebo zranění, případně studium těchto postupů“.

Za druhé se slovem medicína může myslet konkrétní látka, obvykle léčivo, které se používá k léčbě určitého onemocnění nebo k podpoře zotavení po úrazu. Cambridge Dictionary ji v tomto významu popisuje jako „látku, zejména v tekuté formě nebo jako pilulku, která slouží k léčbě nemoci či zranění“.

V nejširším pojetí může medicína zahrnovat také udržování dobrého zdraví a předcházení nemocem či úrazům – tak, aby samotná léčba vůbec nebyla nutná.

Medicína předpokládá existenci problému

Bez ohledu na to, jak ji přesně definujeme, medicína i lékařská praxe vždy existují ve vztahu k nemoci či zranění – zkrátka k problémům. Dokonce i preventivní medicína se snaží udržet dobré zdraví právě proto, aby se potížím předešlo dřív, než nastanou.

Z toho vyplývá, že léky i léčebné postupy by se měly používat jen tehdy, když mají léčit nebo předcházet problémům. Pokud žádné skutečné ani potenciální potíže nejsou, je medicína zbytečná – a někdy může sama o sobě představovat problém.

Co jsou to psychedelika?

Psychedelika jsou skupina psychotropních látek se specifickými účinky na vědomí. Samotný název vznikl v korespondenci a později v odborném článku britského psychiatra Humphryho Osmonda, inspirovaného dialogem s Aldousem Huxleyem. Etymologicky se skládá ze dvou částí (ze staré řečtiny):

• psykhē: „mysl“
• dēloun: „odhalovat“ nebo „činit viditelným“

Sp spojením těchto slov vznikl moderní termín „psychedelický“, který se dá volně přeložit jako „odhalující mysl“ – tedy látka, jež dokáže zpřítomnit, odkryt či zviditelnit vnitřní svět člověka.

Psychedelické látky lze proto chápat jako takové, které dokážou člověku nabídnout nezvykle jasný vhled do vlastního nitra. Často se o nich uvažuje jako o prostředcích, jež dočasně „odkládají ego“ – tu část psychiky, která vytváří iluze o sobě samém a drží pohromadě náš běžný pocit identity.

Ve vysokých dávkách mohou psychedelika vyvolat stav označovaný jako „smrt ega“ – ego se na čas zcela rozpustí a člověk ztratí obvyklý pocit vlastního já. Tyto prožitky se mohou pohybovat od příjemných až po velmi náročné, ale většina lidí, kteří je zažila, je popisuje jako hluboké a životně důležité momenty.

Dalším typickým znakem psychedelik je, že navozují takzvaný „trip“ – tedy výrazně změněné vizuální a sluchové vnímání, z něhož pramení estetika „psychedelie“. Pro mnoho lidí je právě tato stránka tím, co si s těmito látkami nejvíce spojují. Ve skutečnosti je ale jejich nejvýraznější zvláštností to, jaký vhled do sebe sama dokážou člověku zprostředkovat. Existují i jiné látky, které vyvolávají halucinace, avšak nejsou považovány za klasická psychedelika.

Mezi psychedelické látky patří například:

• LSD (acid)
• Psilocybin (magic mushrooms)
• Mescalin (peyotl, kaktusy San Pedro)
• DMT (ayahuasca)
• Salvia divinorum
• Ketamin (sporně řazený)
• MDMA (sporně řazené)

Jsou psychedelika lék?

Tak tedy, jsou psychedelika lék?

Zvlášť v dnešních debatách se pojem „psychedelická medicína“ skloňuje neustále a mnoho lidí mluví o psychedelikách především, nebo dokonce výhradně, jako o léku.

Já bych ale řekl, že i když mají psychedelika bezpochyby léčebný potenciál, neměli bychom je vnímat primárně jako lék, ale spíš jako samostatnou kategorii s úplně vlastními pravidly.

Následující část vysvětlí proč.

Hodnota zábavy

Začněme tím, že zábava je v mnoha moderních kulturách zoufale podceňovaná. Ben Fincham ve své knize „The Sociology Of Fun“ píše, že zábava zaujímá v naší společnosti paradoxní postavení (2017). Bývá vnímaná jako něco navíc a nebereme ji vážně; spojujeme ji s leností, volným časem a nízkou produktivitou. Zároveň ale většina lidí chápe, že zábava patří mezi největší životní radosti a je zásadní pro štěstí. Přesto si ji obvykle dovolíme až tehdy, když máme pocit, že jsme si ji po všech těžkostech „zasloužili“.

Důvodů, proč je zábava natolik podceňovaná, že ji leckdo považuje téměř za nepodstatnou, je celá řada a jsou příliš složité na to, abychom je tu podrobně rozebírali. Pro potřeby tohoto článku si ale pojďme říct prostě to, že zábava má hodnotu sama o sobě.

Na to navazuje další pointa: psychedelika jsou (většinou) zábavná.

To je první důvod, proč bychom na psychedelika neměli nahlížet jen jako na lék. Jsou zábavná. Psychedelický zážitek je vzrušující; svět díky němu působí nově a výjimečně a zároveň nám často otevírá hlubší vhled do sebe sama.

Klasická medicína tohle obvykle nenabízí. Léky mají za úkol odvrátit problémy nebo nám pomoci zotavit se z těch, které už nastaly. Užívání léků samo o sobě nebývá zrovna příjemný nebo zábavný zážitek. Většina z nás by je raději vůbec nebrala a sáhne po nich jen tehdy, když chceme něco léčit nebo tlumit.

Psychedelika se dají používat i tímto způsobem, ale mnoho lidí po nich sahá i v době, kdy jsou úplně zdraví – ne kvůli léčbě, ale prostě proto, že je to baví.

Psychedelika nabízejí víc než jen uzdravení

Na to pak navazuje skutečnost, že psychedelické látky mají mnohem větší potenciál než „jen“ uzdravovat.

Úkolem medicíny je vracet nás do stavu považovaného za „normální“ a zdravý. Lékařská péče má za cíl obnovit nebo udržet náš „normální“ zdravý stav, případně zmírnit negativní dopady zdravotních potíží či onemocnění.

Účelem léků není posouvat nás za hranici běžného, střízlivého vědomí. Psychedelika ale dělají právě to. A nejenže to dělají – většina lidí je bere právě kvůli tomu, nejde jen o vedlejší účinek.

Zcela zdravý člověk, který je se svým životem spokojený, si může psychedelický prožitek nejen užít, ale i z něj těžit. To o běžných lécích říct nelze. Ty by pro takového člověka možná mohly mít nějaký preventivní přínos, ale bezprostředně by jeho život nezlepšily.

To neznamená, že by všichni lidé – zdraví, šťastní či naopak – mohli a měli psychedelika užívat; pouze to, že právě zdraví a spokojení lidé v nich často dokážou najít určitou hodnotu – a často velmi velkou.

Tím se to propojuje s předchozí myšlenkou: i ti nejšťastnější a nejzdravější lidé mohou mít prospěch ze zábavného, poučného či zcela nového zážitku. Ne proto, že by tyto zážitky nabízely další „léčení“, ale proto, že rozšiřují hodnotu lidského života – bez ohledu na to, jak hodnotný už je.

Medicína se snaží člověka vrátit na výchozí úroveň, odstranit negativitu; psychedelika ho mohou posunout nad tento bod.

Trip

Důvod, proč jsou psychedelika zábavná, a zároveň důvod, proč mají hodnotu i nad rámec samotného léčení, je ten, že nás nechávají „tripovat“. Trippem mám na mysli jak odhalující, „mysel-odkryvající“ složku rauše, tak i změny vnímání, které člověk prožívá pod vlivem těchto látek.

Ať už trip vnímáte jako mystický zážitek, nebo prostě jako neobvyklý a pozměněný stav mozku, jen málokdo, kdo ho za vhodných podmínek zakusí, na něj později vzpomíná ve zlém.

Přestože může mít trip léčebný potenciál, redukovat ho jen na medicínský prožitek, nebo ho chápat jen jako vedlejší efekt látky s terapeutickou hodnotou, znamená z velké části minout podstatu.

Psychedelický stav je vzácný a výjimečný prostor, do kterého nás dokáže uvést jen několik málo substancí – a už sám o sobě má hlubokou hodnotu.

Psychedelika jako lék

Přes všechno zmíněné ale platí, že psychedelika mohou mít i významný léčebný potenciál!

Výzkumy ukazují, že psychedelické látky mají obrovský potenciál pomáhat při léčbě celé řady potíží – zejména v oblasti duševního zdraví, včetně závislostí.

Psychedelika při léčbě deprese

Léčba deprese je oblast, ve které psychedelika vykazují zřejmě největší potenciál. Jedna studie z Johns Hopkins University zjistila, že u většiny účastníků přetrvávaly antidepresivní účinky psilocybinu ještě 12 měsíců po podání (Gukasyan, Davis a Griffiths, 2022). Je však potřeba dodat, že tento klinický pokus zahrnoval pouze 27 účastníků, takže je příliš malý na to, aby z něj bylo možné vyvozovat obecně platné závěry. Ve spojení s dalšími výzkumy se ale zdá, že jde o poměrně konzistentní trend.

Jak přesně psychedelika depresi ovlivňují, zatím není jasné. Možných vysvětlení je několik. Jednak mohou jejich „mysel odhalující“ účinky, zvlášť v kombinaci s psychoterapií, lidem pomoci rozpoznat a přerušit zakořeněné vzorce chování a postavit se problémům, kterým se běžně vyhýbají nebo je nedokážou zpracovat. Na fyziologické úrovni zůstává mnoho neznámého. Jedna z teorií říká, že psychedelické látky se vážou na serotoninový receptor 5-hydroxytryptamin 2A (5-HT2AR) a tím podporují neurální plasticitu (Vargas, 2023). Neurotransmitery, jako je serotonin, se na tyto receptory také vážou, ale zřejmě stejný nárůst neuroplasticity nevyvolávají.

Zdá se, že zvláštností těchto látek je jejich schopnost pronikat buněčnou membránou přímo do neuronů, místo aby pouze aktivovaly receptory na jejich povrchu. Studie (uvedené výše) naznačují, že když zkoumané sloučeniny dokázaly překonat buněčnou membránu, souviselo to se zvýšenou neuroplasticitou.

Psychedelika při léčbě závislostí

Psychedelika se v současnosti zkoumají také z hlediska jejich možného využití při léčbě a zvládání závislostí, odborně poruch užívání návykových látek (SUD).

Zatím není úplně jasné, jak přesně v tomto směru fungují. Předpokládá se ale, že jejich účinek je podobný jako u deprese – tedy že zvyšují neuroplasticitu mozku. Vedle toho se má za to, že důležitou roli při změně vztahu k návykovým látkám hrají i změny v propojení mozkových sítí, v systému odměny a zpracování emocí, posílení pocitu sociálního propojení, vhled a také mystické prožitky (Rieser, Herdener a Preller, 2022).

Psychedelika: léky, ale i mnohem víc

Je zřejmé, že psychedelika mají v medicíně své místo a že za určitých okolností mohou fungovat jako léčiva. Omezit jejich vnímání jen na roli léku by ale bylo zjednodušující – jejich potenciál sahá mnohem dál než jen k samotnému uzdravování.

Léky obvykle slouží k léčbě či prevenci obtíží a jejich cílem je vrátit člověka na „normální“ úroveň zdraví. Psychedelika toho podle všeho v některých případech také dokážou dosáhnout, jejich hodnota se tím ale nevyčerpává. Tyto látky mohou lidem umožnit překročit běžný, zdravý stav a prožít hluboké, náhledové a často zásadně proměňující zkušenosti. V tom se od klasických léčiv zásadně liší – měli bychom je proto vnímat především jako svébytné látky se specifickým účinkem a teprve následně také jako potenciální medicínu.

Max Sargent

Max píše už víc než deset let a v posledních letech se zaměřuje na novinařinu v oblasti konopí a psychedelik. Spolupracoval se společnostmi jako Zamnesia, Royal Queen Seeds, Cannaconnection, Semena Gorilla, MushMagic a mnoha dalšími, takže má zkušenosti s širokým spektrem celého odvětví.

Přečíst celý životopis