Tři hlavní typy psychedelik

Luke Sholl

Zkušený konopný novinář a CBD expert

Luke Sholl

Naposledy aktualizováno: 30 Březen 2022

Nechte AI vysvětlit tuto stránku

Vyberte svůj oblíbený nástroj AI pro rychlé shrnutí.

ChatGPT

Perplexity

Claude

Lidskou představivost fascinují psychedelika už od nepaměti. Od intenzivních, hluboce introspektivních tripů přes vířící vizuály až po silné stavy euforie – zdá se, že žádné dvě zkušenosti nejsou stejné. Některé si však jsou podobnější, než by se mohlo zdát.

Jak rozdělit různé druhy psychedelik

Dejte do jedné místnosti nejoblíbenější psychedelika světa a rychle si všimnete, že mají společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Vypadají sice odlišně, ale jejich účinky se ve velkém překrývají. Když se zaměříme právě na tyto účinky, můžeme většinu látek rozdělit do tří základních skupin – klasická psychedelika, empatogeny a dissociativa. V dalších odstavcích si každou skupinu stručně představíme, popíšeme typické účinky a uvedeme nejznámější zástupce.

Klasická psychedelika (serotonergní psychedelika)

Klasická psychedelika jsou přesně to, co si většina lidí vybaví, když slyší slovo „psychedelika“. V odborném prostředí se jim říká serotonergní látky – tenhle termín je méně známý, ale zároveň napovídá, jak fungují. Jak už název napovídá, jejich účinek úzce souvisí se serotoninovým systémem v našem těle. Mnohá klasická psychedelika se vyskytují v přírodě (v liánách, houbách či listech), zároveň ale existuje i několik syntetických variant.

Většina psychonautů začíná právě u klasických psychedelik, a to hlavně proto, že mají pozvolnější dávkovou křivku. To ale neznamená, že samotný zážitek je „jemný“ – při vyšších dávkách se mohou výrazně měnit vnímání, nálada i smyslové prožívání.

Objev a historie klasických psychedelik

Podle takzvané teorie „zhulené opice“ sahá užívání klasických psychedelik až 55 milionů let nazpět. Terence McKenna, autor této teorie, předpokládal, že Psilocybe mushrooms – jeden z hlavních zástupců kategorie klasických psychedelik – sehrály zásadní roli ve vývoji člověka. Jinými slovy, magic mushrooms podle něj pomohly rozšířit vědomí našich předků a ovlivnily, jak dnes myslíme a prožíváme svět.

Od těchto dávných dob až po současnost vykazují kultury po celém světě hlubokou fascinaci silou klasických psychedelických látek. I když se už dávno přesunuly z ryze tradičních kontextů do laboratoří a jsou zkoumány pod mikroskopem, zdá se, že skutečný potenciál klasických psychedelik stále ještě zdaleka neznáme.

Účinky klasických psychedelik

Jak jsme si už řekli, serotonergní látky spojuje především způsob, jakým působí. I když se jednotlivé substance liší intenzitou a charakterem zážitku, klasická psychedelika obvykle vyvolávají změny v vnímání, náladě a ve zpracovávání informací.

Mezi typické účinky patří:

• zkreslené vnímání času
• změny vidění (posuny barev, vlnění obrazu, překlopení či natahování vizuálů)
• zesílení nálady, myšlenkových pochodů a vnímání okolí i sebe sama

Vzhledem k těmto účinkům je zřejmé, proč klasická psychedelika nelákají jen lidi hledající osobní či duchovní růst, ale také ty, kteří chtějí podpořit svou kreativitu, produktivitu a sociální prožívání.

Na co myslet u klasických psychedelik

Ačkoli klasické psychedelika vyvolávají podobný typ účinků, konkrétní prožitky se mohou výrazně lišit – ovlivňují je desítky různých faktorů. Žádné dva tripy nejsou totožné a vliv serotonergních látek rozhodně není radno podceňovat.

Nedoporučuje se míchat různá klasická psychedelika mezi sebou ani je kombinovat s dalšími substancemi, například s alkoholem. Pokud jste na tripu poprvé, nebo zkoušíte novou látku, neocenitelný je trip sitter. Stejně tak si dobře promyslete, kde a kdy chcete trip podstoupit. Nakonec mějte na paměti, že klasická psychedelika zásadně mění vnímání smyslových podnětů, takže prostředí by vám mělo být co nejpříjemnější a navozovat pocit bezpečí.

Známá klasická psychedelika

Existuje jich celá řada, ale právě tyhle klasické psychedelika patří k těm úplně nejběžnějším.

• Meskalin

Meskalin je psychedelický alkaloid, který se obvykle nachází v dužnině kaktusů peyotl, San Pedro a Peruvian torch. Tyto kaktusy pocházejí z Mexika a Jižní Ameriky a mají dlouhou, bohatou tradici rituálního a domorodého užívání. Od syrové podoby vyžaduje meskalin určitou přípravu, ale výsledkem je silně působící serotonergní látka. Při správné přípravě mohou jeho intenzivní, vědomí měnící účinky trvat zhruba 8–12 hodin. Naštěstí se tyto kaktusy dají snadno pěstovat z řízku a k vyvolání výrazného zážitku stačí jen malé množství materiálu.  

• DMT

Chcete se vydat na psychonautickou cestu, ale máte nabitý program? S DMT (pro vědecky založené N,N-dimethyltryptamin) budete venku a zase zpátky dřív, než se nadějete. Tato látka je silné klasické psychedelikum, které se přirozeně vyskytuje v několika druzích rostlin a dá se také vyrobit synteticky v laboratoři. DMT zahrnuje všechny typické psychedelické účinky a ve správné dávce dokáže vyvolat zážitky mimo tělo. A co je na tom nejlepší – celý výlet je obvykle uzavřený za zhruba 10–20 minut (podle zvoleného způsobu užití)!

• Psilocybin

Psilocybinové houby patří mezi nejstarší klasické psychedelické látky; lidstvo je zná a využívá už tisíce let napříč desítkami kultur. Není proto divu, že když se řeknou psychedelika, většině lidí se jako první vybaví právě lysohlávky. Stačí totiž pouhých 1–2 gramy sušených Psilocybe cubensis a člověk začne vnímat výrazné změny ve vidění i slyšení. A když si k tomu připočtete, že tyto houby rostou prakticky po celém světě, jejich obrovská popularita začíná být zcela pochopitelná.

• LSD

Na rozdíl od ostatních serotoninergních látek je LSD čistě syntetické – tedy vyráběné uměle v laboratoři. Poprvé jej vytvořil Albert Hofmann (který si zpočátku vůbec neuvědomil, co objevil) a později se stalo součástí tajného projektu CIA na ovládání mysli známého jako MKUltra. Přestože to zní jako zápletka z filmu, LSD bylo velmi skutečné – a mimořádně populární. Do centra pozornosti se dostalo v 60. letech, kdy si získalo oblibu pro silné pocity euforie a výrazné vizuální halucinace. Nejčastěji se užívá perorálně a jeden trip trvá zhruba 12 hodin.

Empatogeny

Ve srovnání s klasickými psychedeliky působí empatogeny obvykle méně bouřlivě. Vizuální a sluchové změny bývají mnohem jemnější a do popředí se dostávají hlavně emoční a sociální účinky.

Empatogeny si získaly pověst oblíbených party drog, především proto, že zvyšují společenskost, vstřícnost a – jak napovídá samotný název – empatii. Někdy se s nimi můžete setkat také pod označením entaktogeny. Změna názvu má odstranit negativní konotace řeckého kořene „pathos“, který znamená utrpení.

Objev a historie empatogenů

Nejznámější látkou ze skupiny empatogenů je MDMA, mezi další patří MDA, MDEA či mefedron. 3,4-methylendioxy-metamfetamin (MDMA) byl poprvé syntetizován už v roce 1912, ale výrazněji se prosadil až v 70. letech jako nástroj psychoterapie a v 80. letech se masově rozšířil na rekreační scéně.

Na chemické úrovni jsou empatogeny jakýmsi hybridem – spojují vlastnosti stimulantů a psychedelik. Právě díky tomuto mixu účinků se rychle staly neodmyslitelnou součástí rave kultury. Tyto látky jsou oblíbené na akcích, festivalech a v klubech, ale jejich význam zdaleka není jen rekreační. V průběhu let se řada vědeckých studií zaměřila na zkoumání terapeutického potenciálu látek, jako je MDMA, u různých psychických obtíží.

Účinky empatogenů

Empatogeny nezačnou působit okamžitě, ale jakmile se účinek rozvine, můžete pocítit zejména následující:

• silnou euforii
• větší otevřenost, vřelost a laskavost vůči ostatním lidem
• zvýšenou citlivost na emoční i vizuální podněty

Účinky empatogenů se obvykle dostaví přibližně po 30–50 minutách a vrcholu dosahují kolem dvou hodin od užití.

Na co myslet při užívání empatogenů

Stimulační účinek empatogenů vede ke zvýšenému pocení, a tím i k vyššímu riziku dehydratace. Kombinování empatogenů s jinými látkami se nedoporučuje – zejména s alkoholem, který dehydrataci ještě zhoršuje. I když může být lákavé míchat empatogeny s dalšími psychedeliky, mnohem častěji vás to vystřelí do špatného tripu.

Známé empatogeny

Už jsme si některé zmínili, ale tady je přehled nejznámějších empatogenů.

• MDMA

MDMA je zdaleka nejznámější látkou ze skupiny empatogenů. Droga je také známá jako extáze, éčko, X nebo molly. Poslední název se obvykle používá pro čistý krystalický prášek, zatímco extáze označuje MDMA v tabletové formě. Ať už se jí říká jakkoliv, účinky jsou v zásadě stejné – výrazně zesílená empatie. Právě tento silný pocit sounáležitosti, pochopení pro ostatní a lehké vizuální zkreslení dělají z MDMA oblíbenou volbu tanečníků a návštěvníků rave parties.

• Etylon (Khat)

Ethylon patří do skupiny látek, jejichž chemická struktura napodobuje kathinon, přírodní alkaloid obsažený v rostlinách rodu khat. Zároveň si ale zachovává dostatečně odlišnou strukturu na to, aby se na něj často nevztahovala stejná právní omezení. Ethylon je silný stimulant, ceněný pro účinky podobné mefedronu (M‑cat). Jako empatogen je však stále poměrně nový. Jeho vznik je natolik čerstvý, že o jeho působení a dlouhodobých dopadech víme jen velmi málo – proto s ním zacházejte obezřetně!

Dissociativa

Hledáte zážitek mimo vlastní tělo? Možná je čas podívat se na svět disociativ. Ze všech tří skupin působí právě disociativa nejrespektovaněji a trvalo také nejdéle, než se dostala do širšího povědomí. Obecně se sice řadí mezi psychedelika, ale prožitek, který vyvolávají, je zcela specifický tím, jak mění vnímání reality.

Typickým znakem disociativ je silné zkreslení smyslového vnímání. Uživatelé se velmi často cítí odtržení od reality. A i když to může znít lákavě, rozhodně jejich účinky nepodceňujte. Když říkáme „odpojení od reality“, máme na mysli prostředí kolem vás, ostatní lidi, a dokonce i vás samotné!

Objevení a historie disociativ

Je těžké přesně zmapovat dějiny disociativních látek, protože do této skupiny spadá celá řada přírodních i syntetických substancí. Mezi těmi uměle vyráběnými najdeme například ketamin, PCP a rajský plyn (oxid dusný). Všechny tři se od poloviny 90. let těší rostoucí oblibě, rozhodně ale nejde jen o zábavu. Jak ketamin, tak PCP mohou vést k celé řadě dlouhodobých zdravotních problémů a v krajních případech až k úplnému rozkladu ega.

Asi nejznámější přírodní disociativum, Salvia divinorum (šalvěj divotvorná), má fascinující historii v tradici mazateckých šamanů. I dnes se tato rostlina používá při obřadech a rituálech v lesích mexického státu Oaxaca. Zájem o šalvěj však naopak roste – psychonauti z celého světa touží na vlastní kůži poznat její „mimotělní“, až jinak-světské působení.

Účinky disociativ

Jak už jsme zmínili výše, disociativa se vyznačují hlubokým odpojením od okolního světa. Jejich účinky se obvykle projevují následovně:

• Mimotělní zážitek
• Smrt ega
• Velmi živé halucinace
• Pocit komunikace s bytostmi z jiných světů

Tu poslední možnost nám ale, prosím, neházejte na hlavu. Komunikaci s nadpřirozenými bytostmi sice nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit, každopádně rozhovory s „božskými entitami“ bývají častým motivem v zážitcích uživatelů disociativ – zejména přírodních látek, jako je šalvěj divotvorná.

Na co myslet u disociativ

Pokud to ještě nezaznělo dostatečně jasně, disociativní látky jsou určeny hlavně pro zkušené psychonauty. Nic vám sice technicky nebrání vyzkoušet je hned na začátku, ale je velmi pravděpodobné, že vás jejich účinek snadno přemůže. Stejně jako u jakéhokoli jiného psychedelika je zásadní správný set a setting. U tak silně působících látek, jako je šalvěj divotvorná nebo N₂O, je naprosto klíčové připravit si bezpečný prostor na trip a zajistit si zkušeného trip sittera.

Disociativa mají samy o sobě více než dost síly, takže by mělo být samozřejmé, že je nekombinujete s žádnými dalšími látkami měnícími vědomí.

Známé disociativní látky

Existuje celá řada známých disociativ, jejichž obliba v čase kolísá podle jejich specifického účinku a dostupnosti.

• Salvia divinorum

Sage of the Diviners, Seer's Sage, nebo Yerba de la Pastora je hluboce symbolické disociativum s mocným arzenálem psychedelických účinků. Její použití už ale dávno překročilo hranice tradičních duchovních rituálů a Salvia divinorum je dnes dostupná po celém světě. Listy lze rozdrtit nebo žvýkat, kouřit je, případně využít jejich šťávu v tinkturách. Zvolený způsob užití sice ovlivňuje délku a intenzitu účinku, ale ne konečný výsledek – silnou spirituální cestu, právem označovanou jako „dar od bohů“.

• N₂O

N₂O, neboli oxid dusný, je známý spíše pod přezdívkou „rajský plyn“. Běžně se používá ve stomatologii (která sama o sobě většinou k smíchu moc není) a jako disociativní látka vyvolává silnou euforii a pocit, jako byste se vznášeli mimo vlastní tělo. Přestože má pověst rekreační drogy, zůstává N₂O podle Světové zdravotnické organizace zařazen mezi základní léčiva. Sám o sobě není toxický a při správném zacházení se považuje za poměrně bezpečný. I tak ale nesprávné užívání může být rizikové. Bombičky s N₂O jsou pod vysokým tlakem a kontakt zkapalněného plynu s kůží nebo očima může být nebezpečný.

A co konopí? Patří mezi psychedelika?

Otázka, jestli se konopí dá považovat za psychedelikum, je velmi sporná. Odborníci většinou vymezují psychedelika podle toho, jak biologicky působí – tedy jak se vážou na receptory v lidském těle. Z tohoto pohledu je poměrně jednoduché konopí a klasická psychedelika od sebe oddělit, protože jejich mechanismus účinku je odlišný. Jakmile ale začneme srovnávat samotné účinky, konopí a psychedelika mají najednou mnoho společného. Marihuana není zdaleka tak intenzivní, ale některé mírnější projevy (změny zrakového a sluchového vnímání, euforie nebo zvýšená empatie) jsou pro užívání konopí typické.

Konopí má schopnost pozměnit naše myšlení i prožívání – ne tak hluboce jako psychedelika, ale přesto jde o změněný stav vědomí. Debata o tom, zda konopí patří mezi psychedelika, proto zatím zůstává otevřená. Jestli si chcete na věc udělat vlastní názor, podívejte se na náš článek Top 10 psychedelických odrůd konopí. Třeba právě váš pohled jednou pomůže najít jednoznačnou odpověď.